Čím víc pracujeme, tím šťastnější bychom měli být, protože si budeme moci koupit víc věcí. Alespoň takhle nějak nám to posledních několik let vtloukali do hlavy prostřednictvím všech těch Václavů Klausů, reklam a dalších kulturálních odkazů. Shopping therapy měla být jednou provždy odpovědí na všechny naše problémy. Místo toho jsme ale dospěli k velkému výběru psychofarmak, abychom ten vyčerpávající závod bez konce vůbec přežili. Jeden známý z velké reklamní agentury říká o svém receptu na štěstí:
"Feel shit, buy shit, get happy.", tedy
"Měj se na hovno, kupuj sračky, buď šťastný." Jestli je tohle postmoderní návod na štěstí, pak mám pro vás jednu zprávu - nefunguje to.
Nedávno jsem viděl fotografii jedné původní obyvatelky Austrálie, která na otázku "Co vlastníš?" ukázala nádherně zdobenou rohož, kterou používá na spaní pod hvězdnou oblohou. A v tu chvíli mi to došlo. Ona s sebou nosí jen tu rozhož, a proto je neuvěřitelně lehká. My s sebou nosíme všechny naše složité příběhy, auta, domy, nesplacené hypotéky, milenky a milence, neuvěřitelně tuhé sebeobrazy plné sebedůležitosti, nemocné vztahy a obrovské stresy z toho, že naše srdce cítí, že něco zásadního není v pořádku. Jsme neuvěřitelně těžcí, proto neschopni pružně reagovat. Tedy v pasti. Mají nás v hrsti. Ikdyž, kdo to jsou oni, že? Otrokářské elity, jak je známe, pomalu mizí ze scény. Člověk poslední tři tisíce let pomalu ale jistě pracoval na tom, aby se osvobodil. Alespoň navenek. Paradoxně jsme se ale zároveň vzdali své přirozené divokosti a nechali se ochočit, za což jsme odevzdali skutečnou možnost volby a vlastní svobodu. Proto jsme tolik ztěžkli. Proto už nemáme dosah na druhou stranu našeho bytí. Proto jsme tak tuzí a nepružní v tom, co a jak děláme. Proto, protože v pondělí ráno MUSÍME do práce, kde na nás čeká 'inženýr Stuchlík', který je na tom sice stějně blbě jako my, jen ho ale kultura 'povýšila' do pozice 'šéf', kterou si musí udržet, protože díky ní má o něco málo víc než my a neváhá nás i sebe kvůli tomu málu permanetně ponižovat. Takhle to musíme den za dnem prožívat, protože jsme si to tak vybrali. Trpíme tím my sami, naše vztahy, zdraví nás samých i našich blízkých, ale čas od času si to kompenzujeme dovolenou - nástrojem iluze o volnosti.
Jak to celé souvisí se světovým mírem? Nádherně. Naše globalizovaná kultura je totiž kompletně založená na nekonečné vyčerpávající soutěži. Soutěž v jakékoli své formě je velebena jako nástroj pokroku. Pokrok (rozuměj) vydělávání peněz je povýšen na úroveň Boha a je mu podřízeno vše. Zdraví planety Země, životní energie lidských bytostí, jakož i duševní a somatické zdraví jedince i společnosti. Duše Člověka je znásilňována a poškozována, jeho krása, volnost a svoboda jsou pošlapávány. Soutěž je dokonalý nástroj útlaku Ducha Člověka. Silní poráží slabé a jsou za to oslavováni. Brazilská vláda definitivně schválila mega stavbu jakési
amazonské přehrady. Za jakoukoli cenu. Nikdo nebere v potaz Ducha krajiny, obyvatele kmene Xing, ani zdraví planety Země. Brazilská vláda vyslala světu jasný signál - ve jménu pokroku (vydělávání peněz) budeme vraždit, znásilňovat a poškozovat. Co se vlastně divíme, jsme permanentními svědky různých variant tohoto samého "pokroku" všude po světě - Čína a její přehrada Tři soutěsky, několik dekád permanentního znásilňování Ducha Tibetu, úžasná nová zpráva o těžbě drahých kovů z Mongolska, díky které se nomádi vzdávají své tisícileté tradice a odcházejí do vyhřátých paneláčků, dlouhodobé zneužívání severských kmenů v Thajsku, Laosu a Barmě, neutěšená situace Romů ve střední Evropě... Asi bych takhle mohl pokračovat do nekonečna, ale nebudu, protože z toho hnusu existuje cesta ven. Je jednoduchá. Pracujte míň. Přestaňte podporovat tu idiotskou a dávno mrtvou iluzi 'ekonomického růstu'. Přestaňte lpět na 'pokroku' a už s nikým proboha 'nesoutěžte'. Svět je nádherné místo k životu. Život je víc, než v pondělí dopoledne sedět a otročit v nějaké idiotské práci, která vás a vašeho Ducha vůbec nezajímá. Nemusíte se přetvařovat. Vše je předmětem vaší svobodné volby. Můžete cokoli. Jen o tom zatím možná nevíte.
