Cožpak nemáme děti?

Motto: Kdyby z planety Země zmizel veškerý hmyz, do padesáti let by to znamenalo konec života na Zemi. Kdyby z planety Země zmizel člověk, do padesáti let by to znamenalo obrovský rozkvět všeho živého.

Nedávno jsem na facebooku zahlédl status jednoho člověka, který sděloval zhruba toto: "Stydím se za své bývalé spolužáky z fakulty, kteří odešli pracovat do ropných, energetických nebo těžařských společností, kde za prachy mění naši nádhernou planetu ve spálenou poušť. Cožpak nemají děti?". Přiznám se, že celý život jsem byl víceméně hluchý k naléhání všemožných organizací, ukazujících drastické obrázky vydrancovaných lesů, mrtvých velryb nebo hladových dětí, protože mi přišlo, že jim jde především o to, získat prostřednictvím brutálních nátlakových reklamních kampaní prachy na svůj provoz. V naší technokratické společnosti se pro tento jev vžil název eko-terorismus. Jenže pak jsem si přečetl ten facebookový status, který byl jednoduchý, autentický a naprosto nenátlakový - a on do mně podivuhodně zatlačil.

Přes 40% světové populace mořských želv má ve svých útrobách plastické hmoty.

Začal jsem se trošku víc zajímat a udivilo mě, jak daleko a hluboko jsme v devastaci sdíleného životního prostředí byli schopni zajít. Necelá polovina trávícího ústrojí světové populace mořských želv obsahuje plastické hmoty. Podmořskými výbuchy kvůli novým nalezištím ropy zabíjíme naráz tisíce delfínů - našich blízkých odvěkých přátel - jako tomu bylo nedávno v Peru. Útroby většiny mořských živočichů se plní lidským odpadem, který je vysoce toxický a hlavně dlouhodobě biologicky neodbouratelný. Svým vlastním jedovatým hnusem moříme a devastujeme celé populace rostlinných i živočišných druhů a zásadně měníme prostředí planety Země, o které se zcela mylně domníváme, že nám patří. Stalo se nám to, o čem mluvil v jednom ze svých výstupů Geroge Carlin - "obohatili" jsme Zemi o zkušenost s plasty. Jak říká indiánský náčelník Seattle v postu 'Řeč, která změní svět?': Víme, že bílý muž naší povaze nerozumí. Je to pro něj stejný kus země jako každý jiný, neboť je cizincem, který přichází v noci a ze země si vezme, cokoli potřebuje. Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, když si ji podrobí, kráčí dál. Odchází od hrobů svých otců - a nestará se. Krade zemi svým dětem - a nestará se. Hroby jeho otců a právo jeho dětí na narození jsou zapomenuty. Zachází se svou matkou, zemí, a se svým bratrem, nebem, jako s věcmi ke koupi a k drancování, prodává je jako ovce či lesklé perly. Jeho hlad pohltí zemi a nezanechá nic než poušť. Nevím, naše povaha je jiná než vaše.

Ostrov, vytvořený ze zachycených plastů v Pacifiku.

Nedělám si vůbec žádné iluze o změně, jež by přišla zvenčí. Žádná organizace na světě, žádná vláda, žádný Kjótský protokol nic nezmůže, protože nikdo žádnou změnu ve skutečnosti nechce. Jde jen o moderní formu společenských odpustků, budování psudopozitivníh dojmů, ve kterých jde zase jen o prachy. Všechny ty eko-boje jsou tak trochu součástí velké společenské hry a nedávají mi moc smysl. Na co jezdí lodě ekologických aktivistů? Čím doma svítí a co čepují do svých aut? Na podobnou změnu jež by měla přijít zvenčí jsme všichni (včetně mě) příliš líní a příliš bohorovní. Nezměníme se, protože (zatím) nemusíme. Navíc jsou ve hře obrovské prachy - Bůh dneška - a pevně zafixovaný společný sen o fungování našeho světa.

Celá ta neviditelná hra mi přijde naprosto geniální. Když si uvědomím, co náš společný svět 1.0 ovládá a na čem je ve své existenci závislý, smekám klobouk. Dokonale vymyšleno! Ovládáme se sami prostřednictvím hlubokých strachů, souvisejících s imaginární mocí peněz, pro které jsme ochotni udělat cokoli - tedy změnit sebe i své životní prostředí v totální toxický odpad. A na čem jsme dnes totálně závislí? Na uhlohydrátech - fosíliích, tedy pozůstatcích rostlin a těl, které nám tady dávní vládci vnější temnoty po sobě zanechali. Kruh se uzavřel a uznejte, že prastarý plán na zotročení lidské rasy vyšel v tomto ohledu naprosto dokonale.

Ano, jsme i svědky půvabných společenských pokusů pod taktovkou poslední módy reklamy s přívlastkem CSR (společenská odpovědnost firem). Na znečištění upozorňují a poměrně tvořivě na něj také reagují. Za všechny jedna ukázka z dílny značky Electrolux, jež v roce 2010 spustila kampaň a produktovou řadu pod názvem 'VAC FROM THE SEA'. Jde o to, že v rámci této kampaně společnost loví ve světových mořích plastické odpady a z nich vyrábí nové vysavače, které nejenže vypadají dobře, ale ještě máte při luxování s nimi dobrý pocit. Navíc máte na výběr mezi vysavačem z Atlantického, Tichého nebo Indického oceánu, případně Středozemního nebo Severního moře. Co na to říct než, že je to hezká a milá součást hry. Kupujte vysavače s dobrým pocitem. Ale hlavně kupujte! Bez přítomnosti prachů - ó nový Bože - stejně nezvládnete nic a ani nás nezajímá nic, kde nejsou ve hře prachy.

Každopádně je to všechno úplně jedno, protože už jsme stejně zašli příliš daleko. Možná jste slyšeli o tzv. 'gyres', jež bychom česky mohli nazvat jako velká oceánská kroužení. Jde o obrovské systémy rotujících oceánských proudů, souvisejících s působením větrů, které způsobuje ucelený soubor planetární aktivity, známý jako efekt Coriolis. Jednoduše řečeno, velkoprostorová rotace vzdušných proudů ve spojení s rotací Země a její vertikální a horizontální frikcí dělá na pěti místech naší Země z oceánu obrovskou míchačku, která neustálým promícháváním rozmělňuje, mísí a dále do oběhu pouští obsah veškerého našeho toxického odpadu ve světových oceánech. Čili, nyní je na řadě mořská flóra a funa, zítra jsme to my sami. Nažereme se vlastního rozmělněného toxického odpadu, jenž se pomalu stává součástí našeho eko-systému, až z toho praskneme. Rozklikněte si níže uvedený obrázek, protože fakt stojí za to. Ukazuje obsah takového velkého oceánského kroužení se všemi podrobnostmi.

Co dodat? Nic, protože není co. Chováme se, jako bychom neměli děti. Země bohužel nemá záchrannou brzdu a nedovolí nám vystoupit. Na změnu zvenčí není vůle, prostor ani čas. Kosmetické reklamní kampaně a dohody vlád jen zakrývají holý fakt. Člověk 1.0 na planetě Zemi končí. Slovy náčelníka Seattla z roku 1855: Pohled na vaše města v očích rudého muže bolí. Snad proto, že je rudý muž divoch a nic nechápe. Ve městech bělochů není žádné ticho. Žádné místo, kde je možné na jaře slyšet rozpukání listů nebo bzučení hmyzu. Ale možná mi to tak připadá jen proto, že jsem divoch a nerozumím tomu. Viděl jsem tisíc zetlelých buvolů zanechaných bílým mužem - zastřelených z kolemjedoucího vlaku. Jsem divoch a nerozumím, jak má být ten čadící železný kůň důležitější než buvol, kterého my zabijeme jenom abychom zůstali naživu. Co je člověk bez zvířat? Kdyby všechna zvířata vymizela, zemřel by člověk na velkou smrt ducha. Co se stále děje zvířatům, stane se brzy i lidem. Všechno je vzájemně spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země. Když lidé na zem plivají, plivají sami na sebe. Neboť víme, že země nepatří lidem, ale že lidé patří zemi - to víme. Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu. Vše je spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země. Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem. Co uděláte tomu pohybu, uděláte i sami sobě. Tento kraj je pro něj bezcenný a zranit zemi znamená opovrhovat jejím Stvořitelem. I bílí pominou, možná dříve než všechny ostatní kmeny. Pokračujte se zamořováním svého lože a jedné noci se udusíte ve svém vlastním odpadu. Ale ve své velké záhubě budete zářit, zažehnuti silou Boha, který Vás přivedl do této země a Vám určil vládnout tomuto kraji a rudému muži. Toto předurčení je nám hádankou. Až budou všichni buvoli pobiti, divocí koně zkroceni, až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a pohled na plodné pahorky zohavený mluvícími dráty, kde potom bude houština, kde bude orel, co to znamená, dát sbohem rychlému ponymu a lovu? Konec života a začátek přežívání. Bůh Vám dal vládu nad zvířaty, lesy a rudým mužem z nějakého zvláštního důvodu, ale tento důvod je nám hádankou. Snad bychom tomu mohli porozumět, kdybychom věděli,o čem bílý muž sní - jaké naděje líčí svým dětem za dlouhých zimních večerů, a jaká vidění vkládá do jejich představ, že stále touží po zítřku. Ale my jsme divoši - sny bílého muže jsou nám skryty. A protože jsou nám skryty, půjdeme každý svou vlastní cestou. Neboť si především vážíme práva každého člověka žít tak, jak si to sám přeje - bez ohledu na to, jak se liší od svých bratrů. Není toho moc, co nás spojuje.


Snad jsme přece bratři. Uvidíme.