Vše ve známém Univerzu má základ v kmitající (pulzující) volné energii. Ta má nejrůznější projevy - ve viditelném a slyšitelném spektru se jeví jako světlo a zvuk. Pokud jste dávali ve škole alespoň malinko pozor, budete si pamatovat, že za veškerým přenosem energie stojí tzv. elektromagentické spektrum, poeticky někdy nazývané jako Maxwellova duha, jež obsahuje záření všemožných délek a jež bývá popisováno pomocí známé rovnice: elektromagnetické záření o vlnové délce λ má frekvenci f a jemu připisovaný foton má energii E. Vezmeme li to odzadu, je to čistá energie ve formě volně plujících subatomárních částic, která se pomocí určitých frekvencí dostává k přijímači (Člověku), jenž pokud je (srdcem) naladěn na správnou vlnovou délku (frekvenci vysílání Celku), zachytí energii v její čisté podobě. Zde má pak Člověk jedinečnou příležitost prožít hluboký, harmonický, zdravý a přirozený SOULAD bytí s Celkem.
Co na tento vědecký popis říkají šamani? Už staří toltéčtí čarodějové věděli, že 'vesmír hraje nádhernou hudbu' a že je ta hudba nesmírně léčivá, protože upomíná a navrací k přirozené harmonii. Všechny hudební nástroje obsahují kus takového vesmíru a je li nástroj v rukou vědomého Člověka, a je li správně naladěn, má potenciál léčit. Sami šamani se stávají takovým nástrojem, protože svým zpěvem napravují a spojují lidské i jiné bytosti se zapomenutými a poškozenými částmi jich samých. Díky tomuto šamansko-vědeckému poznání můžeme dnes bez obav pozorovat volně plující energii v jeji čisté podobě, uspořádanou díky specifickým frekvencím do nádherných harmonizujících a léčivých obrazců, projevujících se ve spektru světla jako tzv. crop fields (což jsou vpodstatě otisky čisté energie do materie Země) a ve spektru zvuku známých jako tzv. 'kymatické obrazce', díky kterým jsme dnes už jen krok od toho porozumět například řeči delfínů - otázka ovšem je, chceme li slyšet, co by nám delfíni vzkázali. Podívejte se na fascinující video, ve kterém Evan Grant představuje vědu a umění s názvem "kymatika". Kymatika je proces zviditelnění zvukových vln, který je užitečný pro analýzu komplexních zvuků (např. řeč delfínů), a který zároveň vytváří složité a krásné vzory, a pusťe si skladbu 'Binary for Fukushima', obsahující 'magickou' vlnovou délku theta, které bývají připisovány fantastické léčebné účinky - hovoří se o ní jako o 'opraváři' lidské DNA.
Ovšem zpátky k lidskému srdci. Každý, kdo jste byli někdy v životě skutečně zamilovaní víte, že jste se dotkli nečeho naprosto výjimečného. Nepotřebovali jste jíst, spát, nic nebyl problém. Prostě jste přirozeně byli a čas tekl svým tempem a vy jste jím byli naplněni až po okraj. Přáli jste všemu a vše přálo vám. Svět byl krásný, barevný, voňavý a prozářený světlem bez ohledu na počasí nebo politickou situaci. Nemuseli jste nic a mohli jste všechno. Problém nastal, když jste tento pocit začali chtít natrvalo vlastnit a pokusili jste se ho transformovat do vztahu. Tehdy do hry vstoupilo vaše falešné (kulturální) já a to velké a úžasné se začalo pomalu vytrácet pod nánosem sociální rutiny. Postupně jste se vrátili zpět do staré známé oddělenosti od Celku, protože jste ztratili spojení. To je celé. Zamilovat se totiž znamená doslova 'naladit se' na správnou vlnovou délku a frekvenci vysílání Celku. Každý Člověk je přijímač, permanetně připravený naladit se na čistou frekvenci Univerza, které hraje nádhernou hudbu. To velkolepé a krásné - tedy láska ve své čisté podobě - je tam pořád a permanentně připraveno pro každého v neomezeném množství. Zajímavé je, že díky určitým lidem, které v životě potkáme a do kterých se zamilujeme, získáváme krátkodobou možnost - takovou ochutnávku - toho, co Univerzum nabízí v bezedné míře.
Kulturálně vzato jsme to celé vůbec nepochopili a proto máme kolem lásky tolik úzkosti a tragédií. Viníme ostatní z toho jak nám je, děláme scény na téma 'už mě nemiluješ' a jsme si jistí, že 'sami jsme přece udělali maximum a přesto to zase nějak nevyšlo'. Udělali jsme si z toho obrovský byznys ve formě manželských poraden, seriálů o vztazích, poraden v lifestylových časopisech a dramatických černých kronik v bulváru. Nic není vzdálenější tomu byť jen zavadit o možnost se znovu zamilovat. Nabídka kultury v tomto ohledu dramaticky selhává a ponechává naše srdce prázdná a vyprahlá. Nezabírají ani antidepresiva. V tom obrovském pseudopestrém kolotoči kulturální nabídky jsme totiž zcela opomněli na jeden základní vztah a to je vztah k sobě samému. A zde se dostáváme k druhému podstatnému aspektu lidského srdce, které není jen přijímačem,
který 'bere', ale taky vysílačem, který 'dává'. A co dává, to dostává. Co dostává, to dál kultivuje a znovudává. Co nedá, nedostane. Na co se zaměří, to k sobě přitáhne. Co k sobě přitáhne, to žije. Co žije, to cítí. Je to čistá láska nebo bezedné zoufalství, plné kulturálních frustrací? Můžeme být navždy zamilovaní a nepotřebujeme k tomu jinou lidskou bytost, kterou bychom mohli vlastnit nebo omezit její projevy citů na nás samé. To co ve skutečnosti potřebujeme je začít být sami sebou, být u sebe a být pro sebe. Začít zkoumat, tvořit, hrát si a sdílet všechno to, co nás doopravdy baví, tedy to, co děláme s láskou. Tím obohatíme svět o nové originální vlastní umění, díky kterému se budeme moci naladit na správnou vlnovou délku vysílání Univerza. To nám přinese přirozený hluboký a harmonický soulad s Celkem, i permanentní přístup k neomezenému zdroji lásky v její čisté podobě. Rádio Univerzum prý vysílá na kmitočtu 528 Hz.
Přeji šťastné ladění!