Náš současný svět 1.0 je ve válce. Ve válce o sílu. O sílu života, která dělá život živým. O prostor k životu. O život sám. Ta válka probíhá už několik tisíc let a nyní se chýlí ke konci, po kterém svět nezůstane místem, jaké jsme znávali. To jak bude svět vypadat po téhle neviditelné kulturální válce je naše věc. Týká se každého z nás, protože svět je to, co si myslí většina. Jeden za druhým se dnes lidé probouzí a hledají nové možnosti. Zbavují se neviditelného otroctví. Co nacházejí je volnost a svoboda. Tolik svobody, ale co s ní? Vrátíme se dobrovolně zpátky do vězení, jen proto, že neusneseme sami sebe? Nové možnosti Člověka na Zemi neleží nikde mimo nás samých. Hledejme je v sobě, v naší vlastní tvořivosti. V našem denním snění, kterému říkáme představivost. To je to, o čem Einstein řekl, že je důležitější než (naučené) vědomosti. Ty nás naopak brzdí v představivosti, která je klíčem k posunu. Problémy současného světa nevyřeší žádné nesmyslné reformy, ani pumpování dalších imaginárních peněz do dalších a dalších imaginárních černých děr. To jak se cítíme nevyřeší žádný psycholog, psychiatr, kněz, politik, ani nová generace antidepresiv. Všechno je v středu nás samých. Doslova a do písmene. Tam také leží dveře do světa 2.0.
Co nás rozděluje: peníze, náboženství, ideologie, politika, ekonomika, média, emoce, kultura.
Co nás spojuje: představivost, komunikace, vědomí, jazyk, srdce, úsměv, laskavost, technologie.
