Včera, když jsem jel autem do práce jsem uviděl zvláštní obraz. Před jedním domem na dvorku ležel pes. Jen tak ležel a vyhříval se na slunci. Kolem něj rostla spousta květin a ten sluncem provoněný dvorek byl jako malý ostrov bytí ve vesmíru toho psa, na kterém jednoduše byl. Můj vnitřní hlas mi řekl:
"Co ty vlastně potřebuješ, člověče?" Odpověděl jsem si:
"Umět být."
Mezi existencí a bytím je rozdíl. Zatímco naše existence se odehrává výhradně v prostředí materiálního světa a je formována zdánlivě nahodilými okolnostmi a životními událostmi, bytí je přímo spojeno se světem Ducha. Naučit se být tak de facto znamená naučit se být v permanentním spojením s Duchem a umět se pohybovat v jeho prostředí. Přirozeně putovat mezi oběma světy a obohacovat materii Duchem a dopřát Duchovi zkušenost materie je pro nás nesmírně zdravé, protože je to v naší přirozenosti. Přestat kulturálně předstírat a vzít v potaz zdraví duše přináší okamžitou úlevu a mění náš svět v daleko lepší místo k bytí. Tato rovnováha, nebo spíše Řád Bytí na Zemi, je zcela přirozená ve zvířecím i rostlinném světě, člověk na ni ale z nějakého zvláštního důvodu zapomněl a díky tomu onemocněl. Být vědomě spojen s Řádem Bytí na Zemi je něco absolutně přirozeného a esenciálního a mám pocit, že se s dosahem na něj všichni rodíme. Přestože pak díky kultuře tento dosah ztrácíme, všichni někde hluboko cítíme, pokud nejsme vyšinutými nekrofilními technokraty, jak by to mělo být. Cítíme touhu po plném životě, po štěstí, harmonii a sdílení. Toužíme být. Mít dosah na Řád Bytí na Zemi.
Kultura má ovšem přesně opačný názor, protože je postavena na konkurenci, dominanci, vytěsňování a agresivním soupeření o prostor a zdroje. Agresivnímu teritoriálnímu dobývání dáváme přednost před produktivní a konstruktivní spoluprací. Díky kultuře, která takové chování podporuje a oceňuje se stáváme bezcitnými predátory, kteří nemají dosah na důsledky svých rozhodnutí a činů. Nezabýváme se tím, jak se jídlo dostává na náš talíř. Netušíme, jakým způsobem probíhá kulturní produkce, řešíme "důležitější" věci, třeba který hňup zastává tu či onu funkci. Není divu, že to vede k hlubokému odcizení a oddělení se od skutečné podstaty Bytí, což se projevuje společenskou úzkostí, neštěstím a depresemi. Jak říká jeden můj známý doktor:
"Mám plnou ordinaci zdravých a nešťastných lidí." Ze své šamanské praxe mohu jeho slova potvrdit. Je to strašná daň za to, co kultura poskytuje. Měli li bychom skutečně na výběr, vyhrálo by to konstruktivní, protože někde hluboko v nás víme, že to někam vede. Vybíráme li z kulturální nabídky volíme vždy jen zlo - všimli jste si, že tohle se stalo synonymem politických voleb? Všichni dobrovolně volíme (menší) zlo. Tedy svobodně přitákáváme ZLU. Jak se potom máme cítit?
Ne všude na světě kultura takto převálcovala to hluboce lidské v nás. S hrůzou proto vnímám všechny zprávy o postupující těžbě ropy v Amazonii, otvírání nových dolů na měď v Mongolsku, plánované těžbě čehokoli v Tibetu, čínský imperialismus v Africe, či všechny misijní aktivity ve všech koutech světa. Kultura se nemilosrdně šíří a jako zlá nemoc postihuje i ty nejzapadlejší části naší matky Země. A svým příchodem ničí vše původní a ryzí a mění to v totální závislost, nemoc a marnost. Přesto všechno vidím obrovskou naději. Duch je v krajině i v lidech cítit čím dál silněji. Ekonomiky se zaplaťpánbůh zpomalují a stagnují, politici jsou čím dál bezradnější a dosavadní světová velmoc Amerika stahuje vojáky z různých částí světa, protože na ně nemá peníze - potěšila mě zpráva o tom, že už není schopna díky nedostatku financí válčit dva velké konflikty současně. Duch se projevuje také v tom, čím se dnes lidé zabývají. Je jim už tak špatně, že hledají nové možnosti. Přestávají věřit falešným ekonomickým Bohům a hledají a znovunalézají pocit sounáležitosti. Svět je v pohybu a mám pocit, že dobrým směrem. Našel jsem nadhérné video z pouště Kalahari, kde (lidští) lovci svou (zvířecí) kořist uštvou vytrvalým během. S rovnocennou šancí jedna ku jedné. To co se odehraje po úspěšném lovu - tedy usmíření Ducha s hmotou - je úžasným příkladem toho, že všechno není ztraceno. Cesta k rovnováze je otevřena v srdci každého Člověka na Zemi.
Lidské bytosti jsou zvláštním typem savců. V tomto působivém dokumentu uvidíme kmenového běžce, pronásledujícího svou kořist v drsných podmínkách osmihodinového vyčerpávajícího lovu. Uvidíme přímý kontakt se světem Ducha během stopování kořisti, jakož i spirituální usmíření po skončení lovu s přímým dosahem na Řád Bytí Člověka na Zemi.
