Nejvyšší z možného

Motto: Být osamělým ptákem předpokládá patero okolností: Za prvé letět k nejvyššímu bodu, za druhé nesoužit se pro společnost - a to ani svoji vlastní, za třetí zobákem stále mířit k nebi, za čtvrté být neurčité barvy a za páté zpívat velmi potichu.
Sv. Jan z kříže Dichos de Luz y Amor.


Ve vertikálním pojetí směru hovoříme o výšině nebo hlubině. Můžeme cestovat buď směrem nahoru, což bývá doprovázeno projevy lehkosti nebo klesat dolů, což bývá spojeno s pocity tíhy. Takto jednoduše funguje i náš život, jehož skutečným indikátorem není zůstatek na účtu, ale pocit na duši. Divíte se, že měla bandička kolem pana Ratha doma, mimo milionů pod podlahou, také funkční samopal? Já ani ne, protože je jasné, že tihle lidé žili, díky svým temným a těžkým činům, ve dne v noci v obrovském napětí, protkáni skrznaskrz pocity strachu. Zatčení pro ně muselo být vlastně úlevné. Pocit na duši je přímým indikátorem stavu našeho života. Je li naší duši dobře, je lehká, protože naše činy nás prosvětlují a činí lehčími. Jsou to činy světla, vedoucí ke světelnosti. Vědomí zapisuje takovou životní zkušenost na 'hard disk' a ta se zúročuje v dalších a dalších činech světelnosti, jež k nám přicházejí z inteligentního Univerza v podobě impulzů Ducha. Taková duše nepotřebuje lifestylové časopisy, reklamu, psychologa, psychiatra, ani farmaceutický a alkoholický průmysl. Čím je duše lehčí (éteričtější), tím stoupá výš a výš a svému nositeli poskytuje postupně vhled do stále vyšších a vyšších sfér inteligentního bytí. Šplháme po svém vlastním žebříku DNA, který postupně osvětlujeme zářícími baňkami vlastních činů světla a stáváme se lehčími a pružnejšími. Máme li k tomu všemu ještě kousek štěstí, zahlédneme jednou tam nahoře nejvyšší z možného.