Téma rozdělení (rozkolu) jde v lidských stopách odpradávna, tedy alespoň od doby, kdy jsme zapomněli sami na sebe. Vine se partnerskými a rodinnými vztahy, kde za rozpad vždycky může ten druhý, vznikají kvůli němu konflikty ohledně víry, politiky, ideologie a nevím jakých dalších nesmyslů všeho druhu. Máme tendenci nazývat jiné lidské bytosti 'nevěřícími pohany' nebo 'psy', říkat "ti zlí, odporní, zkrumpovaní politici, za to všechno můžou oni", viníme světové bankéře, že jakýmysi podivnými machinacemi uvedli svět a nás v něm do dluhů, obáváme se jakýchsi imaginárních světovlád (přitom nemáme vládu ani sami nad sebou), ale kde v tom celém kulturálním kolotoči jsme my sami? Sebeprezentujeme se jako spravedlivé a čestné bytosti, jež odsuzují takové a makové jednání, ale to jen proto, že nám nic jiného nezbývá! Čeština má pro to krásný výraz 'znouzectnost'. Sebe samé považujme za 'lepší než jsou ti druzí' a svůj ustrnulý obraz o sobě jsme schopni a ochotni prosazovat dokonce i za cenu násilí. Víte, chtěl bych vidět kohokoli z nás (včetně sebe), co by s námi udělalo ocitnout se ze dne na den u skutečného lizu. Probudit se a být jednou z těch bytostí, která rozhoduje o miliardách škrtem ukradeného pera, pobývat v prostředí plném vyšinutých egomaniaků kde jde permanetně o život a pracovat prakticky beztrestně (ikdyž i to už se pomalu mění) s OPM (other people's money). Chtěl bych vidět, kolik dnes skálopevných lidských charakterů by odolalo vábení moci a energie s ní spojené, pětihvězdičkových hotelů a mladých milenek na luxusních jachtách. Něco mi říká, že ti co dnes řvou nejvíc by podlehli jako první. Ti co nás nejvíc iritují totiž kulturálně poukazují na naše údajné nedostatky. Ve skutečnosti v nás řve věta "Proč on jo a já ne? Proč se já zmůžu maximálně na to, abych ukrad film na ulozto, ojebal sociálku na daních nebo převezl pokladní v supermarketu o dvacku za zatajený máslo?" Ukazují nám jen jednu z našich kvalit, která v nás rozrezonovává naši vlastní malost. Reprezentují predátorské kvality, které ač v sobě máme, nedokážeme jich dostatečně kulturálně využít a tak je touto formou raději popíráme a děláme z nich zlo na zemi (a ze sebe ty spravedlivé). Střízlivě odhaduji, že osm obyčejně žijících lidí z deseti by z fleku vsadilo svou duši na hodnoty predátorského světa 1.0, jen kdyby je k nim někdo připustil. Je to málo nebo hodně?