O rovnováze

Rovnováha je tkána z jemného přediva snění. Je křehká jako vločky čerstvě napadaného sněhu - dotkneš se jí a mizí. Neviditelná síť života, do které se otiskují miliardy malých cestiček, osudů, jež se navzájem proplétají a udržují v rovnováze. Jedno závisí na druhém. Nevadí, že o sobě zdánlivě nevědí. Na všech záleží. Oceán moudrosti, jenž unese celek života má uprostřed sebe zapíchnutý kůl, jako střed světa, kterým se dotýká velkého Řádu Univerza. Člověk poznání stojí na tom kůlu, v ruce třímá buben. Každým úderem rozezní celý vesmír a ten se mu otvírá, aby poznal. Svou originalitu opřel o nekonečné tajemství z nejhlubších koutů prostoru času. Dávné příběhy, jež se ještě nestaly. Plující koráb na vlnách tajemství. V dálce maják, ve kterém hoří světlo. Kdo je v tom majáku? Kdo udržuje ten oheň a trpělivě čeká na ty, kteří se rozhodli zachránit? Je to nekonečné tajemství. Sám člověk poznání opřel se o to nejlepší v sobě a rozsvítil se na cestu v těch nekonečných vodách, kde vydal se do neznáma, aby byl volný.