Na jedné straně až panická hrůza z nejznámějšího breathariána dneška Henriho Monforta, jehož dětem někdo nedávno dokonce vyhrožoval smrtí. Život bez jídla je pro nás nepředstavitelné, nemožné, děsivé a nepřípustné téma! Na straně druhé obrovský nadbytek v tzv. vyspělých zemích, v kombinaci s absolutním nedostatkem v tzv. rozvojových zemích, to vše variováno astronomickým plýtváním. To je přímý přenos největší reality show dneška s názvem 'jídlo v naší nemocné globalizované kultuře'.
Střízlivé odhady hovoří o tom, že jedna třetina až více jak polovina toho, co ve vyspělých zemích vyrobíme a nakoupíme, skončí nějakým způsobem v odpadu. Pamatuji si sám sebe, v totálním konzumním bezvědomí, jak jsem ještě před pár lety měsíčně nakupoval potraviny za cca. 15 tis., jejichž někdy až polovina skončila v odpadu kvůli tzv. 'prošlé lhůtě'. Jedním slovem čiré bezduché šílenství. Něco se ale změnilo. Potravinám dnes začíná být věnována obrovská pozornost. Západní země totiž vyhodí téměř polovinu svých potravin. Ne proto, že jsou nepoživatelné, ale protože nevypadají přitažlivě.
Samostatnou kapitolou jsou v této souvislosti Spojené státy americké. Díky industrialiálně zpracovávaným potravinám platí Američané stále méně a méně za to, co jedí. Jenže tyto "úspory" vedou nakonec k obrovským ztrátám, přesně podle hesla 'krátkodobý zisk, dlouhodobá ztráta'. Obrovské plýtvání projevující se tak, že každý Američan denně vyhodí 1 kg potravin v kombinaci s obezitou, diabetem a astronomickými účty za naplno makající zdravotnický systém. Asi se ptáte, jaktože to nikoku zodpovědnému nepříjde celé nemocné a úchylné? Na to existuje jediná odpověď naší globalizované nemocné kultury: business first, my friends.