Let go. Pustit. Vše, co chytáme. Vše, čeho se držíme. Pustit. Let go. Nechat být. Respekt.
Magický zrak je hluboký a jazyk lehký. Let go. Vždy a všude. Tam, kde si to nejméně dokážeme představit, tam nejvíc. Bez vysvětlení. Jen tak. Nechat být. Do volnosti vede cesta, protkaná činy (vlastního) světla. Respekt. Rovnovážná autenticita. Vědomí sebe. Tělo nás dovede do mlází, kde číhá tiché poznání. Uloví nás na Věčnost. Volnost otvírá se ve vrcholku suchého stromu, na kterém sedí sokol, tiše pozorující Krajinu. To ticho, co vkládám, jeví se mi přímo před čenichem, kterým očichávám neznámo okolo sebe. Nejsem o nic lepší, ani o nic horší, než to nejlepší nebo to nejhorší z toho, co se dává na výběr. Celek, vědomý si sám sebe, plodí jednu časoprostorovou díru za druhou a otvírá nekonečné množství průchodů pro ty, kdo jsou připraveni. Stejně bezlítostně je zavírá a nechává před nimi stát ty, kdo nenašli odvahu vstoupit. Být připraven, znamená se pustit. Ve všech jeho podobách. Pustit. Let go. Být lehký. Letět. Mít kuráž. Družit se s dobrem znamená pustit si ho k tělu.
