Celek = já = celek


Uprostřed ticha, naladěný na zpěv hvězd a šum Země, sleduji, jak pomalu mizí hranice mého fyzického těla. Zvolna se rozplývají a zakouším na vlastní kůži, co to znamená 'být'. Bez hranic, omezení, strachů, či radosti. V jednotě těla, Ducha i všeho zdánlivě neživého, co spojuje se v jeden celek. Celek = já = celek. Hranice, oddělující jevy třídimenzionálního světa se tenčí natolik, že je možné jimi prostupovat. Vědomí je přechod... aha, tak tudy chodili staří... Čas se zastaví a otevře dveře. Nic tam netiká, jen tiše je, spolu se vším ostatním. Každý dech, každé slovo, každá myšlenka, každý pocit, každý jeden pohyb - vše pečlivě zaznamenáno v energetickém poli, připraveném na napojení Života v jeho  ryzí podobě, aby obohatil a poznal sám sebe. Kde je teď bojovník a jeho srdce? Kde je jeho dvojník? Kde má mapu a kompas? Kudy vydá se ten, kdo vzpomněl si na sebe? Stojí a neochvějně vyčkává naplnění svého záměru. Ten záměr zní: 'Stát se tváří Boha'. Tu vzpomene si a rozplyne se v čisté vědomí...