Idea s předponou re- (volně přeloženou jako znovu) vychází z předpokladu, že v ní vlastně nejde o nic nového. Je jen potřeba si vzpomenout na něco zapomenutého, nebo zasunutého, k čemu máme odjakživa [jen nyní někde schovaný] klíč, spojit se s tím a být. Zažít spojení s něčím, co se nazývá Celek je vlastně docela banální záležitostí. Stačí rozpustit okraje svého psychosomatického těla, uvízlého v pojmu 'já' a jednoduše splynout s Celkem. Být jím. Komunikovat s ním. Uvidět v něm své originální místo. Je v něm obsaženo vše, a to ve své původní, originální, ryzí podobě - tedy jako energetický potenciál, připravený se měnit a uplanit jakýmkoli směrem. Jsem jeho částí a on je mým Celkem, zároveň ovšem platí i přesný opak, a to v nekonečné řadě variací, jež nám Univerzum servíruje každý oka mžik v nádherných metaforických obrazech přímo pod nos. Celý Vesmír v kapce rosy, aneb co když je celá naše velkolepá galaxie jen částicí v chlebu, který právě teď bůhví kdo a bůhví kde jí ke svačině? Je fajn se o tom alespoň dozvědět.