Před třemi dny jsem měl obrovskou poctu být přítomen překrásnému, živoucímu zázraku. V rámci společného programu s Peterem Živým, nádherným Člověkem, věnujícím se intuitivní pedagogice, jsme byli pozváni uspořádat seminář do jedné malé, přenádherné komunity na střední Moravě, která staví vlastní slaměnné domy, své děti učí ve vlastních lesních školkách, peče si svůj domácí chléb, chová koně, pěstuje, sklízí a produkuje vlastní jídlo, žije v překrásně živé, pulzující Krajině a prahne po novém vzdělání, vedoucím zpět do středu. Už cesta k nim byla kouzelná, v členité Krajině, plné zdrobnělých jmen vesniček a osad, kterými jsme projížděli. A samotný příjezd vypadal, jako bychom proťali brány snové reality. Otevřela se širá, čistá Krajina voňavých luk a polí, v místě odnepaměti místními zvaném 'Na Baště', protkaná sady ovocných stromů, obsypaných šťavnatými plody, v povzdálí pasoucí se koně, na dohled silně, ale přívětivě energizující kopec s prastarou historií osídlení. Na veliké louce za domem, uzpůsobené nenásilně pro tyto účely, běhaly multilinguální děti, jež se střídaly společně s dospělými ve šlapání jílu na stavbu slaměnného domu, aniž by někdo někomu zavazel, nebo někdo někoho obtěžoval svou přítomností. Bylo pro mě něuvěřitelně vyživující být na chvíli součástí tohoto nádherného plynutí v přítomnosti.
Moje přednáška, u ohniště s kruhovým sezením, se to odpoledne odvinula od živého, jež jsem načetl na místě. To první, co se mi ukázalo bylo, že stojíme tváří v tvář 'živoucímu zázraku'. To druhé, že jsme se ocitli uprostřed živé snové reality, kterou popsala Coline Serreau ve filmu 'Nádherná zelená'. Když jsem se o tato vidění podělil s místními, ucítil, spíš než uslyšel, jsem jejich nádherné vydechnutí. Jako kdyby potřebovali, aby to někdo zvenčí pojmenoval, a toto pojmenování přineslo všem obrovskou úlevu. Jako kdybychom téměř vždy byli slepí vůči úžasnému zázraku života, který žijeme, ať už má jakoukoli podobu. Uvědomil jsem si, že po celém našem území nyní vznikají takové, na první pohled velmi nenápadné malé skupiny, jež mají obrovský neviditelný, ale o to silnější dosah a vliv na Celek [lid této země]. Nové divoké kmeny, jež dokáží žít svůj sen a zároveň být únosnými pro své konzervativní okolí. Revoluce se neděje na náměstích, ani v parlamentech, ale zde, mezi těmito novými divokými lidskými kmeny, jejichž členové si vybrali svůj způsob života a ten si prostě jednoduše po svém žijí. Nepotřebují k tomu žádnou kulturální vatu, ani virtuální realitu uměle tvořeného světa. Jejich kruh života protíná posvátné spojení Ducha, Duše, Člověka a Krajiny a jeho středem je Originalita, jež tryská ze samotného středu Bytí.
My, Slované, jsme v této Krajině domorodci. Ve většině slovanských zemí je to stejné. Jestliže potřebujeme rituály, které nás spojují se Zemí a nebesy, musíme je hledat u našich předků. U Slovanů existovala hluboká šamanská tradice, kterou postupně ukončil až vliv sílící katolické inkvizice. Slované byli silně ovlivněni Kelty (jazykově i nábožensky). U Slovanů byla vyrovnaná role muže a ženy. Naši předci měli s Duchy silnější kontakt, protože na jejich přízni záviselo jejich přežití (zdraví nebo úroda), zatímco dnes, kdy máme mnohem pokročilejší technologie i medicínu, se při spojení s Duchy spíše harmonizujeme s přírodou.
Etymologie některých slovanských pojmů:
rod - bůh Rod (nejstarší bůh)
pohoda - Pogoda (božstvo obstarávající počasí, klima)
právo - Prove (božstvo spravedlnosti)
strava - původně označovalo rituální pohřební jídlo
Ve slovanském folklóru je často Země líčena jako spočívající na rybě, velrybě či několika rybách. Svět býval rozdělován na horní – nebe, střední – zemi a dolní – podsvětí (což odpovídá popisu mnoha šamanských kultur). Ty jsou spojeny světovým stromem, kterým je dub, méně často borovice. Na vodorovné ose je pak svět rozdělen na čtyři světové strany. Zemi ztotožňované s Mokoš se dostávalo veliké úcty a například tráva byla chápána jako její vlasy, skály jako její kosti a řeky jako její žíly. Země byla chápána jako matka a nebesa, jejichž bohem je Svarog, jako otec.
Kromě bohů znali Slované i celou řadu nižších bytostí, jež byly nazývány povětšinou slovem běs či div, které souvisí s indickým déva. Některé z nich též ctili a obětovali jim. Mezi ty patřili například beregině, víly či upíři. K nejvýznamnějším patří zmiňované víly. V různých podáních existují víly lesní, vzdušné, horské a také víly zlé. Existují další ženské bytosti jim podobné, patří mezi ně především rusalky, divé ženy nebo divoženky, doprovázené divými muži. Ženské bytosti byly spojovány také s osudem a časem, patří mezi ně například Rožanice čili sudičky nebo polednice. Známi byli také duchové lesní, zvaní lešijové, a polní, jako je žithola. Voda byla obývána vodníky, oheň duchem jménem ovinnik. Rozsáhlá byla také skupina domácích duchů jako je domovoj. U západních Slovanů byly známy malé bytosti jako jsou ludkové. Mnoho duchů bylo také spojováno s mrtvými nebo jim byly přisuzovány démonické vlastnosti, patří mezi ně například Baba Jaga, Kostěj, vlkodlak, čert nebo upír.
Jsme potomky živoucích předků, jejichž paměť neseme ve svých kostech. Všechny šamanské kultury čerpají ze své Krajiny, protože ta formuje jejich vědomí a jejich život. V naší mocné a překrásné Krajině, která je plná magických, silných míst, jako je Oblík u Loun, nebo Kamýk u Číčovic (jmenuji jen ty, s nimiž mě pojí nedávná osobní zkušenost) je ukryta moudrost a síla předků, kteří s námi hovoří. Je pro mě obrovsky a hluboce nadějné vidět na vlastní oči nově vznikající divoké kmeny lidských bytostí, jež se dokázaly vytrhnout z masové kultury zkázy a začít žít po svém a nadivoko, a přesto v souladu s proudem 21. století. Nejedná se o žádný útěk, ani o odpojování od systému. Naopak. Jde o novou, obrovskou práci, kterou tito lidé dělají pro Celek. Bude li naším společným údělem zachovat lidskou formu na Zemi, bude jim ve formě mýtických 'nebeských grošů' jistě přičtena k dobru.