Motto: Sen jsou malá tajná dvířka v nejhlubší a nejintimnější svatyni duše, jež se otevírají do oné prvopočáteční kosmické noci, jež byla psýché dávno předtím, než vzniklo vědomé ego, a bude duší daleko za hranicemi, kterých vědomé ego nikdy nemůže dosáhnout.
Carl Gustav Jung: Vzpomínky, sny, rozjímání
Karteziánsko-newtonovská věda popisuje vesmír jako nekonečně složitý systém mechanických událostí, které jsou přísně deterministické a ovládané principem příčiny a následku. Každý proces ve světě se zdá mít své konkrétní příčiny a sám způsobuje, že se dějí další jevy. Navzdory nepříjemnému paradoxu, který v sobě obsahuje - tedy problém definování prapůvodní „příčiny všech příčin" - zůstává toto chápání reality i nadále základním krédem tradičních vědců. Uvažování v termínech příčinnosti bylo v západní vědě natolik úspěšné a je natolik hluboce vžité, že je velice obtížné si představit procesy, které by nebyly vystaveny diktátu příčiny a následku - samozřejmě s výjimkou počátku vesmíru samotného. Vzhledem k této hluboce zakořeněné víře v příčinnost jako ústřední zákon přírody Jung po dlouhá léta váhal se zveřejněním svých pozorování událostí, které vzdorovaly vysvětlení tímto způsobem. Odkládal vydání své práce na toto téma velmi dlouhou dobu, dokud on i další badatelé neshromáždili doslova stovky přesvědčivých důkazů synchronicity, takže si byl absolutně jist, že se může tak závažného kroku odvážit. Ve svém slavném díle Synchronicita - nekauzální spojovací princip (Synchronicity: An Acausal Connecting Principle) vyjádřil Jung názor, že příčinnost je spíše statistickým jevem než absolutním přírodním zákonem. Navíc poukázal na to, že existují mnohé případy, kdy tento „zákon" neplatí. Většina z nás se setkala s podivnými náhodami, které se vymykají běžnému vysvětlení. Rakouský biolog Paul Kammerer, jeden z prvních, který se zajímal o vědecký význam tohoto jevu, popsal situaci, kdy jeho tramvajová jízdenka měla stejné číslo jako lístek do divadla, který si zakoupil hned vzápětí, a později téhož večera dostal stejný sled číslic jako určité telefonní číslo. Astronom Flammarion popsal zábavný příběh trojí náhody, v němž sehrál roli jistý pan Deschamps a jeden druh švestkového pudinku. Jako chlapec dostal Deschamps pudink od jistého pana de Fortgibu. O deset let později spatřil tentýž pudink na jídelníčku jedné pařížské restaurace a požádal číšníka, aby mu ho přinesl. Ukázalo se však, že poslední kousek tohoto pudinku si již objednal jiný host, a to pan de Fortgibu, který byl v tom okamžiku náhodou právě v této restauraci. O mnoho let později byl pan Deschamps pozván na večírek, na němž se jako zvláštní rarita podával tento pudink. Když ho pan Deschamps jedl, poznamenal, že jediné, co mu chybí, je pan de Fortgibu. V tom okamžiku se otevřely dveře a do místnosti vešel starý muž. Byl to pan de Fortgibu, který se dostavil na večírek omylem, neboť dostal nesprávnou adresu místa, kam měl přijít. I když by se tato sbírka obdobných událostí mohla zdát zajímavá sama o sobě, Jung se především zajímal o ty souhry náhod, v nichž se různé vnější události smysluplně pojily s vnitřními zážitky. Šlo o mnoho zdánlivých náhod, které Jung označoval za synchronicity. Tyto synchronicity lze popsat jako „simultánní výskyt psychického stavu a jedné či více vnějších událostí, které se jeví jako smysluplné paralely tohoto momentálního subjektivního stavu". Z mnoha případů synchronicity v Jungově vlastním životě je obzvláště slavný ten, k němuž došlo v průběhu terapeutického sezení s jednou z jeho pacientek. Pacientka měla sen, při kterém dostala jako dar zlatého skaraba. V průběhu analýzy tohoto snu zaslechl Jung u okna jakýsi zvuk. Otevřel okno a na římse našel brouka zlatohlávka, podobného skarabovi posvátnému, jak se pokouší dostat se dovnitř. Byl to velice vzácný druh, to nejbližší zlatému skarabovi, co bylo možno nalézt v této zeměpisné šířce. Jungovi se nikdy předtím nic podobného nestalo. Otevřel okno, vzal brouka dovnitř a ukázal ho pacientce. Tato pozoruhodná synchronicita měla hluboký vliv na její léčbu a znamenala počátek psychického uzdravování.
Stanislav Grof, Holotropní vědomí
Přeji ti hluboký mír na běžící vlně.
Přeji ti hluboký mír na vanoucím větru.
Přeji ti hluboký mír na tiché Zemi.
Přeji ti hluboký mír zářivých hvězd.
Přeji ti hluboký mír v laskavé noci.
Měsíc a hvězdy ať na tebe vrhají svou léčivou zář.
Přeji ti hluboký mír.
Tradiční keltské požehnání