Motto: Spočinout ve stavu bez tíže, zavěšený na oranžovém horizontu mezi dnem a nocí, dnem a snem, v nehybnosti a prázdnotě, která rodí vše. Jen jasmínový čaj voní v té nekonečně ztichlé krajině a pak už jen lehkost, pokoj, mír a klid.
Ocitnout se v prázdnotě, tiché prázdnotě, která rodí vše - lásku i bolest, radost i utrpení, vše a nic, nic a vše, krásné i odporné, tiché i hlasité, chutnající i hnusné, voňavé i smrduté, laskavé i odsuzující, nejvyšší i nejnižžší - to vše není jen tak, protože být zachycen přesně v tomto místě, znamená být bez tíže. Volný, zavěšený na oranžovém horizontu, kudy rodí se den a zaniká sen, to je přesně to místo, kde můžete začít opouštět své představy o sobě. Představy, kterým jste vědomě přitakali, či jste se stali - jak se mylně domníváte - jejich obětí. Vše, co se vám děje, je obsaženo ve vaší představě. Nic neexistuje samo o sobě. Nikdo a nic nemá 'objektivní existenci' - já vím kecy, kecy, ale jak z toho ven?
Dovolit si pustit se bývá těžší, než se nakonec pustit. Na co čekáte? Až padnete? Až padnou vaši blízcí? Až padne celek? To vše se už dávno odehrává. Zdání, snu podobné bloudění místy, ze kterých není úniku. Ze kterých není možno pokračovat. Ve kterých navěky setrvá čas a narodí se do nové kvality bytí člověka. V nepohybu je pohyb. V neustálém pohybu je ustrnutí. Ta příležitost je jako jemně prosvítající skulina, jako nejmenší nepatrné 'ucho jehly', jež otevře se uprostřed vašeho čela a blažeností splynete jako jeden rovný si se všemi.
Leť můj sne!
Do nového dne!
K barevným paprskům slunce,
dotkni se polibku země,
a podej o tom zprávu člověku.
Tweet