 |
| Autor: Evan Sharboneau |
Motto: Jediným opravdovým nebezpečím, je sám člověk. On je to velké nebezpečí a jsme si toho žalostně nevědomi. My jsme původcem všeho nadcházejícího zla.
Carl Gustav Jung
Navzdory moudrým slovům Carla Gustava Junga, mystika s neskonale pestrou životní zkušeností a nesmírně hlubokým vhledem, začínám si být čím dál více vědom fenoménu, jemuž by se dalo uprostřed 20. století - tedy století těch snad nejhorších projevů lidské bytosti vůči Celku v celé její historii - přitakat jen velmi těžko. Lidské vědomí se probouzí.
 |
| Autor: Evan Sharboneau |
Zrajeme spolu s časem. Nedá se to uspíšit, ani pozdržet. Nedá se to zakázat, ani přikázat. Nedá se tomu jít naproti, ani se před tím schovat. Jsme součástí procesu zrání. Jsme tím zráním. Celek lidského vědomí se probouzí, a nyní hovořím o celé naší přenádherné planetě Zemi, lidských bytostech ve všech jejích koutech a na všech společenských úrovních. Začínáme přebírat zodpovědnost. Za nic menšího, než život. Je to na spadnutí. Jsme blízko. Nemáte ani tušení, o čem a s kým se dnes vedou jednání, jež otvírají dveře našemu společnému probuzení. Nemáte ani ponětí, kdo všechno, jakými způsoby, a na jakých úrovních hraje ve prospěch zachování Celku. Platí snad jen slova Buddhova: "Nic není takové, jak se jeví."
 |
| Autor: Evan Sharboneau |
Právě nyní probíhá celoplanetární proces sebeuzdravování. Je úplně jedno, co si o tom kdo myslí a jak v té věci jedná. Ten proces má několik etap a projevuje se velmi různorodými symptomy. Od těch nejmírumilovnějších, až po ty nejdrakoničtější. Přesně podle prastarého vzoru dvou obtočených hadů kolem Aeskulapovy hole - "I got a poison, I got a remedy" - tedy jed je zároveň svým vlastním protijedem. A naopak. Není to věc zásluh. Nedá se na tom podílet jinak, než vědomím. Tedy vším, co máme k dispozici. Něco v nás to dávno ví, a jen naše zvyková - mohli bychom říct společenská - část dál hraje tu hru na nevědomí. Hru pohodlí, protože založenou na strachu.
 |
| Autor: Evan Sharboneau |
Víte, cítil jsem se poslední dobou velmi, velmi unavený. Ze všeho toho 'odpojování od systému', ze všech těch 'senzačních odhalení', jak nám systém ubližuje. Ze všech těch nekončících bojů a vymezování se vůči prakticky všemu existujícímu. Kdo to ale - do prdele - vytvořil?! My, každý jeden z nás! My, každý jeden z nás neseme plnou zodpovědnost za stav naší globální i lokální společnosti. My, každý jeden z nás se denodenně plnohodnotně a naprosto vědomě podílíme na re-kreaci našeho systému, naší mysli i našich vlastních pocitů. Kdo jiný než my - každý jeden sám - to tedy můžeme změnit?
.
Cítil jsem už delší dobu hlubokou životní potřebu si odpočinout. Nabrat sílu. Načerpat nové vjemy, vůně, zvuky, chutě, dotknout se jiného typu vnímání reality. Cítil jsem nejhlubší potřebu vzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou. A to se děje. Díkybohu.
P.S. I toto video má české titulky, zapněte si je.
Tweet