Odvrácená strana svobody

Svoboda je zářivá a přitažlivá. Alespoň v prvním plánu. Vypadá to tak. Všude okolo vidíme všechny ty hezké, mladé lidi se svítícími jablky na laptopech, jak v hubech všeho druhu dobývají svět. Z čeho žijí je mi dodnes tak trochu záhadou.

V kultuře, jejíž pravidla jsme nastavili a společně odsouhlasili platí, že nevědět se trestá. Proto platí, že co člověk, to nádor. Proto to neustálé čekání na chybu druhých. Nerozsvítí se páté kolečko v Soči? Honem s tím na Facebook a pořádně nahlas se tomu vysmát, abych jen proboha odvrátil pozornost od toho, jak si sám vůči sobě stojím za prd.

Nevědět se trestá. Počítá se s tím, že v určité chvíli už prostě MUSÍŠ vědět, čím chceš být a tvrdě za tím jít. Vědět - mít jasno - v tom, co chceš pociťovat a vyzařovat. Jakým způsobem ses rozhodl modelovat svou realitu. Platí zde jediné pravidlo - musíš být únosný pro společnost. Slyšel jsem zajímavé souvětí: "Když se vejce rozbije zvenčí, život zaniká. Když se rozbije zevnitř, život vzniká. Dobré věci vznikají zevnitř." A přece je tady něco mezi - MEZZO - něco, tensegrita, stav, kdy se síly zvenčí i zevnitř vyrovnají a svým vzájemným působením udržují celkový stav v rovnováze. Takový stav není ustrnutím,  ale dokonale vyváženou dynamickou silou, která může vyživovat sebe samu až na hranici nekonečna. Moje žena nedávno pronesla velmi přesnou odpověď, když jsem o jedné herečce prohlásil, že je ošklivá: "Za tyhle lidi mluví jejich práce."

Vždy mě fascinoval pojem bohatství a až po letech si v plnější míře uvědomuji, proč jsem svůj blog pojmenoval zcela spontánně tímto způsobem. Zažil jsem několik podob bohatství v různých fázích svého života a uvědomil si, že jeho opačnou stranou není chudoba, ale pokora.

Je to zvláštní. Něčím jsem prošel. Svým codočiněním. Odvážil jsem se vyjít do temnoty. Pokud jsem tím někoho inspiroval, tak nechť. Nepřičítám si zásluhy vůbec za nic. Jestli jste někdy byli za školou, museli jste to pocítit. Sladkost slunce, svobody a pobytu mimo dosah školní autority a řádu, zároveň ale taky zvláštní druh smutku a temné samoty, že nejste v živém spojení s ostatními, protože to spojení z vás dělalo to, kým jste byli. Člověk se na cestě poznání ocitá nekonečně sám.

Čím dál se posouvám z toho porozatím nejužšího a nejtemnějšího místa svého života, tím méně mám chuť někomu radit a poučovat o tom, co má dělat. Jak mám proboha vědět, co máte dělat, když to pořádně nevím ani já sám? Každý den je nový sen. Rodí se z temnoty a přináší naději. Víc nevím.

Tweet