Motto: Čím více se přiblížíš k nekonečnu, tím hlouběji tě prostoupí děs.
― Gustave Flaubert
Dej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Mnoho lidí se dnes snaží najít způsoby, jak dekalcifikovat svou šišinku a otevřít své vnímání novým dimenzím a světům. Walteru C. Rawlsovi, vědci, jenž svůj život zasvětil zkoumání biomagnetických efektů, se to povedlo víc, než si nejspíš přál. Podstoupil zajímavý experiment, kdy nechal působit severní pól magnetu na oblast, která se nazývá třetím okem. Tedy místo na čele mezi očima, zhruba tam, kde Indové nosí svou červenou tečku. Za tím účelem vytvořil speciální obličejovou masku, která v místě "třetího oka" obsahovala účinný magnet. Jeho cílem bylo stimulovat jeho vlastní bio hmotu v této oblasti a zjistit, zdali kontinuální stimulace "třetího oka" jedním z pólů magnetu vykáže nějaké změny ve vnímání.
Během prvního týdne, kdy seděl ve své kanceláři a pročítal nějaké dokumenty si najednou koutkem oka všiml určitého pohybu. Když se na něj zaměřil blíže, všiml si strašidelně vyhlížející mužské postavy, jež přišla jednou ze zdí, přešla kancelář a odešla druhou. Ta postava neměla vůbec žádné ponětí o Walterově přítomnosti. Walter poté pokračoval v další stimulaci. Druhý týden se s přízrakem setkal znovu. V momentě, kdy se postava opět pohybovala kanceláří se krátce zadívala na Waltera, jenž si všiml nových detailů, jež postavě ubíraly na přízračnosti. Třetí týden, zatímco byl Walter zcela zaneprázdněn dokumenty, si pojednou povšiml změny v místnosti. Stěny kanceláře se zcela rozplynuly a on uviděl malý pahorek, kde seděl muž a žena pod stromem. Byl to ten samý muž - přízrak - jehož spatřil v minulých týdnech. Walter seděl tiše a s úžasem pozoroval tuto pastorální scenérii. V tom se onen muž podíval Walterovým směrem a vypadal velmi vyplašeně. Bylo to jako by ho poprvé uviděl a snad v něm i rozpoznal onoho ducha, kterého zahlédl předtím. Po této zkušenosti Walter dále odmítl pokračovat v experimentu.
Hranice světů jsou tak jemně pružné, jak jemně pružným se stává naše vnímání. Mám dokonce pocit, že s postupným rozšiřováním vědomí pomalu ale jistě začínají mizet i ony neviditelné hranice a stává se možným - a to včetně fyzického těla - tímto způsobem procházet a cestovat z naší všeobecně uznávané konsenzuální reality do dalších dimenzí a světů, a zažívat tam zcela nové originální příběhy a zkušenosti s bytostmi jiného řádu, a přinášet tak nové originální druhy poznání. Co je trochu (vlastně hodně) děsivé je fakt, že tím, že se něco otvírá a jeví nám, se vysoce pravděpodobně otvírá a jeví také naše realita (náš svět) té druhé straně (ať už je to cokoli). Dveře jsou průchodné oběma směry a nemůžeme cestovat nepozorováni. Nikdy nemůžeme tušit co, nebo kdo nás na naší cestě pozoruje a s jakými záměry.
"Neustále čelíš vlastní smrti. Díváš se jí do očí a víš, že její čas se s tvým nedá poměřit. Neutečeš. Počká si na tebe. Třeba celou věčnost si na tebe počká, ale nakonec se s ní setkáš. A jí budeš skládat své účty."
Šamani moc dobře vědí, proč nejsou tyto zkušenosti zpřístupněny široké veřejnosti. Bez jakýchkoli pochybností totiž sami úspěšně cestují prakticky od počátku lidského druhu na Zemi, a to proto aby pomohli lidskému druhu se zachovat. To, že dnes, v našem krátkém, přesto se tak sebedůležitě se tvářícím úseku lidských dějin, začínáme prostřednictvím našeho nového náboženství - vědy - věřit na další světy a dimenze je zaplaťpánbůh dobře. Vypadá to, že stojíme na prahu kolektivního uvědomění si nového dílu poznání, jež s sebou přinese také nutnost životní zkušenosti, a totiž, že to, co je sice je, ale není to jen to, co to je. Je to zároveň i něco jiného. Co? Cokoli. Části našeho vědomí, jež dosud nejsou prosvětleny poznáním a završenou životní zkušeností nás svým způsobem omezují ve volném pohybu směrem k nekonečnu, což se na jednu stranu může jevit jako nefér, na druhou stranu nás tím ale zároveň chrání. Nepřiměřená dávka aktivní tváře nekonečna v našem životě by nás - tedy naši osobnost - v momentě rozdrobila na miliardy nesouvisejících základních částic, které by už nikdy nebyly s to vytvořit původní obraz.
Zajímavé zmínky o magnetické stimulaci se nacházejí také v díle Charlese Forta, jenž poukazuje na to, že mnohé podobně "spiritualistické" experimenty byly prováděny na přelomu 20. století organizacemi jako je např. Americká společnost pro fyzikální výzkum, která přímo spojovala výskyt vysokofrekvenčních přízračných bytostí s výskytem vyšších energetických emisí ze slunce. Vypadá to, že v takovém případě slunce jakoby "propůjčuje" extra energii vědomí člověka, jenž je najednou s to vidět a procházet do jiných světů a dimenzí, a pohybovat se volně mezi realitami. A podle těchto zdrojů dokonce existují lidé, kteří jsou schopni těchto cest bez jakékoli podobné vnější stimulace. V r. 2007 byla vědecky potvrzena příbuznost vnitřní stavby žlázy epifýzy se sítnicí oka, což dává pojmu "třetí oko" zcela nový rozměr. Vypadá to, že naše "třetí oko" je důležitějším "orgánem", než by se mohlo na první pohled zdát. Není proto divu, že je to právě šišinka, k níž proudí v mozku nejvíc krve a že je jedinou nepárovou (nezrcadlovou) částí mozku.
Co je protikladem párového? Singulární. Singularita, tedy jednota, o které tak hezky hovoří například Eckhart Tolle, či na ni umanutě odkazuje ve svých knihách a přednáškách vynikající celostní medicinman západního světa Rüdiger Dahlke, je místem sjednocení v přítomném okamžiku, osvobozeného od zátěží kultury a vlastních projekcí. Přítomný moment singularity (sjednocení, synchronizace) s celkem je nejvyšší posvátnou zkušeností vědomého lidského těla. Místo, v němž se člověk rozplyne a ocitne se zajedno se vším. Místo, které je samo o sobě zdravím, protože z něj zdraví tryská do všech směrů. Místo, které je samo o sobě světlem, protože z něj svítí jako maják a prosvětluje i ty nejzašší kouty vědomí člověka.
Rád bych proto na tomto místě nahlas varoval před výlety bez cíle. Jsou asi jako kdybyste se sami, bez průvodce, znalostí a komunikačních prostředků, vydali na docela malé loďce na bezcílnou projížďku po klidném moři, které by následně pohltila temná noc a přicházející bouře. Temné moře vědomí, na kterém plujeme a před jehož aktivní tváří nás chání temný štít naší vlastní ignorance, nezná slitování. Užitím psychoaktivních látek, jako je LSD či DMT bez zkušeného průvodce s jasným záměrem, může dojít k dočasnému nebo trvalému narušení ochranného štítu, což se může projevit zásadními následky pro lidské vědomí, jež jsou výše popsány jako "nepřiměřená dávka aktivní tváře nekonečna". Sám znám ve svém okolí několik lidí, kteří podobným způsobem experimentovali v 90. letech a jejichž svět se změnil v monster pekelnou scenérii, jež jejich prostřednictvím nyní prosakuje i do naší konsenzuální reality. Dveřmi je totiž vždy možné projít oběma směry a nejdůležitější esencí naší reality je ta, která je neviditelná.
P.S. Nic z výše uvedeného nedoporučuji zkoušet na vlastní pěst. Přejete li si přece jen zažít vlastní zkušenost se stimulovaným vnímáním, doporučuji zcela bezpečnou metodu stimulace pomocí zvukové frekvence 936 Hz, což je hodně podobné šamanskému bubnování. Návod je jednoduchý: Lehněte si někam pohodlně a zajistěte si, že nebudete po dobu poslechu nikým a ničím rušeni. Pusťte si do sluchátek přiloženou zvukovou frekvenci, uvolněte si tělo, a nechte se nést. Psychoaktivní účinky této nahrávky bývají někdy přirovnávány k Ayhuasce nebo houbám, obsahujícím psylocybin. Nemohu v tomto sice sloužit vlastní zkušeností, ovšem kěkteří z vás, kdo jste se mi ozvali a o tuto nahrávku prosili, jste to takto popisovali. Přeji příjemný návrat do středu.
Listen Music Files - Play Audio - 936 Hz Pineal Activation
Tweet