Motto: Sněhové vločky a květiny mohou nabývat formy, protože reagují na nějaký zvuk v přírodě. Stejně tak je možné, že krystaly, rostliny i lidské bytosti jsou, do jisté míry, hudba, která nabrala viditelnou formu.
- John Baulieu
Kdybyste ještě před dvaceti-třiceti lety tvrdili, že vidíte zvuky, tak by vás zavřeli a "léčili", jako se to stalo jednomu mému kamarádovi. Dnes už se bát vidět zvuky nemusíte, protože vaše případné vidění je podloženo seriozním vědeckým oborem - kymatikou - jenž hledá nové zajímavé souvislosti mezi zvukovými vibracemi a fyzikální realitou. Kymatika urazila od roku 1787, kdy právník, hudebník a fyzik Ernst Chladni poprvé publikoval svou práci 'Entdeckungen über die Theorie des Klanges' (Objevy vztahující se k teorii o zvuku), dlouhou cestu. V této a dalších průkopnických pracech Chladni položil základy fyzikální disciplíny, jíž dnes říkáme akustika - věda o zvuku. K jeho úspěchům též patří objev způsobu zobrazení vln generovaných zvukem. Pomocí smyčce taženého kolmo po okraji plechu posypaného pískem, vytvářel vzory a útvary, které dnes známe pod názvem Chladniho obrazce. Díky nim Chladni jednou provždy prokázal, že zvuk působí na fyzikální hmotu a může vytvářet geometrické vzory.
 |
| Příslušná zvuková vibrace je schopna měnit buněčnou strukturu živého organismu. |
Hans Jenny, dnes již zesnulý švýcarský lékař, výtvarník a výzkumník, publikoval v roce 1967 dvojjazyčnou knihu s názvem Kymatika – o struktuře a dynamice vln a oscilací. V této knize, tak jako dvě stě let před ním Chladni, ukázal, co se stane s různými sypkými materiály jako písek, zrnka, železné piliny, ale i vodou nebo viskózními substancemi, na vibrující kovové desce či membráně. Objeví se útvary a pohyblivé vzory, v rozsahu od téměř dokonale uspořádaných a nehybných, až po takové, které se turbulentně mění v neustálém pohybu. Jenny užíval k rozkmitání kovových desek a membrán krystalem řízený oscilátor a vlastní vynález, jemuž říkal Tonoscop. To byl podstatný krok dopředu. Výhodou těchto oscilátorů je možnost přesného nastavení i plynulých změn frekvence. Po přidání vhodného zesilovače bylo možné zkoumat a sledovat sled událostí při plynulých změnách frekvencí a amplitud. Tonoscop byl zkonstruován k bezprostředním u zviditelnění lidského hlasu bez elektronických přístrojů. To přineslo úžasnou možnost přímého pozorování zhmotnělých obrazců samohlásek, tónů či zpěvu. Melodie rázem byly nejen slyšitelné, ale bylo je i vidět! Jenny novou výzkumnou oblast pojmenoval kymatika, z řeckého "kyma" – označení pro vlnu. Kymatika je v širším smyslu učení o vytváření a ovlivňování vzorců, útvarů a proměnných procesů vibracemi.
 |
| Ukázka australského domorodého umění |
Jíž výše zmíněný Hans Jenny se při svých výzkumech kymatiky věnoval především rekonstrukci Chladniho a Lissajousových obrazců. Jako oni zjistil, že pokud desku rozkmitá specifickou frekvencí, objeví se útvary a pohyblivé vzory charakteristické pro danou frekvenci. Tyto vzory se při změně frekvence nebo amplitudy změní. Zjistil, že jejich složitost vzrůstá s narůstající frekvencí; počet jejich prvků se zvyšuje. Při vyšších amplitudách se pohyb zrychlí a stává bouřlivějším, přičemž může docházet i k malým erupcím; materiál na desce je místy vymrštěn do vzduchu. Útvary, obrazce a pohyblivé vzory, které se objevovaly, jsou prokazatelně v první řadě funkcí frekvence, amplitudy a základních charakteristik rozličných materiálů. Ale také zjistil, že tvary se za jistých podmínek mohou nepřetržitě měnit, aniž by nějak pozměnil amplitudu či frekvenci! Jenny experimentoval i s různými druhy tekutin, v nichž produkoval vlnění, spirálové a vlnkovité vzory v nepřetržitém koloběhu. Při experimentech se semeny rostlin dosahoval enormní rozmanitosti a složitosti vzorů, ale co se týče tvarů a dynamického vývoje, i zde panovala jednota. Za pomoci železných pilin, rtuti, viskózních kapalin, plastických substancí a plynů pak zkoumal prostorové aspekty účinků vibrace. Při výzkumech s Tonoscopem Jenny zjistil, že písek při správném vyslovení samohlásek starověké hebrejštiny a sanskrtu nabude tvar písemného symbolu pro tuto samohlásku, kdežto moderní jazyky takový výsledek negenerují! Jak je to možné? Staří Hebrejci a Indové to museli vědět! Je opravdu něco na pojmu "posvátný jazyk", jak se oběma říká? Jaké skryté vlastnosti mají posvátné jazyky, mezi něž jsou nezřídka počítány i tibetština, egyptština a čínština? Mají moc ovlivňovat a transformovat fyzikální realitu? Vytvářet věci pomocí síly, která se v nich skrývá, nebo například recitací nebo zpěvem posvátných "šamanských" textů skutečně vyléčit člověka, který je jen "rozladěný"? Zajímavý úkaz se objevil po naklonění vibrační desky pokryté vrstvičkou kapaliny. Kapalina nepodléhala gravitačnímu vlivu a nestékala, ale zůstala na desce a pokračovala ve vytváření nových tvarů, jako by se nic nedělo. Jakmile oscilace ustala, začala kapalina normálně stékat. Když však byl dostatečně rychlý a opět zapnul oscilátor, vrátila se z okraje zpět a rozprostřela se po desce. Podle Jennyho to byl příklad antigravitačního efektu vytvořeného vibracemi.
Podle australských domorodých legend byl svět stvořen písní, proto se lze podle nich orientovat v neznámém kraji tak, že vnímáme jeho písně. Slova písní nám také poskytují vedení v obtížných životních situacích. Když ztratí me kontakt sami se sebou, se svými milovanými či s naším okolím, můžeme dělat totéž, co naši předkové - využít písní, tónů a svrchních harmonických tónů k tomu, abychom obnovili svou vyrovnanost. Australští domorodci jsou vedeni "místní posvátnou písní", kterou musí znát, aby v životě obstáli. Domorodý mýtus vypráví o legendárních totemických bytostech, které ve snovém čase procestovaly všechny kontinenty a zpívaly o každém, kdo jim přišel do cesty - o ptácích, zvířatech, rostlinách, skalách a tůních - a při tom zpěvu začal existovat svět. Lidé odjakživa věřili, že zpěv písní v přeměněném stavu vědomí mění svět. Každý zvuk vzniká překvapivě - z ticha - a do ticha opět mizí. To, čemu říkám síla ticha, mohl být pro naše domorodé předky, pro něž se geologie stala posvátnou oblastí, Velký duch, který vytvořil Zemi. Písně, hudba a melodie i pohyb a vlny, to vše probouzí k životu.
 |
| Ukázka tibetské pískové mandaly |
V úvodu Kymatiky Hans Jenny napsal: "U živých stejně jako u neživých součástí přírody narazí cvičené oko na všudypřítomná svědectví o periodických systémech. Jejich přítomnost poukazuje na permanentní transformací z jedné sady podmínek k protichůdné." Jenny říká, že všude můžeme pozorovat příklady vibrací, oscilací, pulzů, vlnění, kyvadlového pohybu, rytmického běhu událostí či sériových sekvencí a jejich účinků a působení. Jenny v celé své knize klade důraz na koncepci, v jejímž rámci tyto jevy a procesy nepovažuje za témata k pouhé mentální analýze a teoretizování. "Abychom mohli vytvořit myšlenkovou konstrukci umožňující vrhnout světlo do koutů nejzazší reality, musíme se do těchto fenoménů pokoušet vniknout – soustavným empirickým výzkumem. Jenny žádá, abychom se "do úkazu nevměšovali", ale spíše jen pozorovali a dovolili mu, aby nás dovedl k svému původu a podstatě. Mínil, že ani ta nejčistší filozofická teorie není způsobilá uchopit skutečnou bytost a realitu těchto jevů v celém jejich rozsahu.
Hans Jenny poukázal na podobnost tvarů a vzorů, které generoval při svých pokusech s těmi, s nimiž se setkáváme ve fyzické realitě.
Byl přesvědčen, že biologický vývoj je důsledek vibrací a že je to právě jejich povaha, co předurčuje konečný výsledek. Podle jeho představy má každá buňka vlastní frekvenci. Určité množství buněk se stejnou frekvencí vytvoří novou frekvenci, jež je v souladu s původní. Tyto buňky pak vytvoří nějaký orgán generující další novou frekvenci, která je opět v souladu s oběma předchozími. Jenny říká, že klíč k pochopení způsobu jak léčit tělo pomocí tónů, spočívá v pochopení, jak různé frekvence ovlivňují geny, buňky a rozličné tělesné struktury. Kromě toho mínil, že k hlubšímu porozumění základní příčiny vibrací bychom mohli dospět studiem lidského ucha a hrdla.
 |
| Vlevo jsou obrazce kruhů v obilí, vpravo zaznamenané fyzikální obrazce kymatických vzorů, odpovídajících přesným zvukovým frekvencím (vibracím zvuku na hmotu). Nalézáme mezi nimi překvapivě mnoho podobností. |
Pokud člověk podrobí vlastní podstatu hlubšímu zkoumání, zjistí, že není jen jeden, nebo dva světy, ale že jich existuje nepřeberné množství. Jedna osoba může žít jen v jednom externím světě, jiná ve dvou, zatímco někdo třetí žije současně v mnoha světech. Pokud se někdo zeptá: kde jsou všechny ty světy? Nacházejí se nad nebesy či snad pod zemí? Nikoli, všechny světy jsou na tomtéž místě jako my. A jejich "prvotní silou" je tao, jež nelze postihnout slovy. Tato síla je hmatatelnou zkušeností tendencí pohybu, která vytváří smysl pro tok a snadné pohyby či dobré zdraví. Získáme-li přístup k těmto tendencím, dospějeme k přeměněným stavům každodenního vědomí. V uvolněném stavu, jenž se vyznačuje uvolněnou myslí, provázeném jasným uvědoměním se blížíme ústřednímu zážitku, který nacházíme v mnoha duchovních tradicích, zážitku jednoty, kde se věci stávají, aniž bychom do toho dění nějakým způsobem zasahovali.
ॐ
Dovolte mi se nakonec zmínit o kruzích v obilí, když už jsou uvedeny v názvu tohoto článku. Před pár dny mě velmi pobavilo zahájení vyšetřování boskovické policie po pachatelích nádherné harmonické mandaly, jež se objevila na poli v blízkosti Boskovic. Škoda byla vyčíslena na 20 tis. korun. Policie v této souvislosti vyloučila, že by mohlo jít o UFO (neznámo), přesto i tak pátrá po neznámých pachatelích. V té krátké zprávě je zahrnut celý paradox naší doby. Dal by se shrnout do pojmů: NEZNÁMO - ŠKODA - NEZNÁMO. Přeji boskovické policii hodně štěstí s vyšetřováním a dovoluji si připojit jednu soukromou teorii o tom jak to by to vlastně celé mohlo být. Naše vnímání (a tedy i uvažování) je uzamčeno výhradně do pojmů třídimenzionální fyzické reality. Přemýšlíme jako hmota o hmotě, proto podle nás musel někdo fyzicky přijít a kruhy vytvořit tak, že pevnou hmotu klasů ohnul pevnou hmotou něčích paží, či nástrojů. Neznámo nás děsí, proto se alespoň zachytíme na pojmu "škoda". K naší vlastní škodě, musím dodat, protože nás to odvede od možností "snění", veoucích k jemným tendencím toho, co všechno by to mohlo být. Neuslyšíme zpívat vesmír o tom, jak a proč nás vede, není nikdo, kdo by ty jemné písně vnímal a provedl nás úskalím neznáma za pomoci a pod ochranou duchů, protože naše vnímání jsme již jednou velmi pevně uzamkli v bodu ujištění se, že víme, co to není. K našemu vlastnímu překvapení je na konci takového vyšetřování opět to samé neznámo jemuž jsme čelili na počátku, jenže jsme již vyplýtvali energii na své vlastní ubezpečení se o tom, že se vůbec nic neděje - žádnému neznámu nečelíme - a tak můžeme jet dál močálem temným podél bílých skal, jak říkával Jan Werich.
 |
| Kruhy v obilí u Boskovic |
Policie ale potřebuje případ vyšetřit, protože lid si to žádá. Lidu nestačí, že tajemství zůstane tajemstvím, protože tak v něm zůstane uchována síla. Lidu nestačí, že mandala je krásná a vyvolává veskrze příjemné pocity. Lid prahne po vyjasnění, protože se bojí spát tam, kde se pohybují neznámí pachatelé. Lid chce, aby síla vystoupila ze stínu neznáma a čelila obžalobě ze spáchané škody. Lid chce vysvětlení, tak ho má mít. Poslyšte jedno takové lapidární vysvětlení: Kruhy v obilí jsou pouhými "otisky" kosmických vibrací, jichž se v okolním vesmíru odehrává neustále bezpočet (záměrně zde neuvádím pojem zvuková vibrace). Občas se nějaké takové vibraci, na frekvenci, kterou nejsme schopni nijak senzoricky zachytit a interpretovat, náhodou připleteme do cesty a ona se obtiskne do hmoty naší potravy jako se obtiskne zablácený fotbalový míč na fasádu domu. A naše částice mají zase na chvíli o čem psát, mluvit, co vyšetřovat ... a o čem snít.
V článku byly použity výňatky z knihy 'Kvantová mysl a léčba'
Tweet