Jak umírají korporace

Motto: Víte kde se potkala Nokia a Microsoft? Na nádraží, kde jim právě ujel vlak.

Za posledních sto let se z korporace vylíhnul svého druhu jedinečný fenomén. Podle jedněch jde o ďábelské zlo, jež je zodpovědné za všechny hrůzy současného světa. Podle druhých se jedná o ztělesněný pokrok, díky němuž člověk žije na Zemi, déle, lépe a radostněji. Faktem je, že korporace společně s politky a médii drží prst na tepu staré podoby světa 1.0 a spoluzodpovídají tak za jeho současný stav a budoucí možný vývoj. Nevím jak vy, ale já jsem s globálními korporacemi strávil posledních dvacet let svého života, byť v zemi, která je v globálních číslech spíše statistickou chybou. Mám li ovšem na základě své zkušenosti jedním slovem definovat jejich současný stav, pak bych použil slovo BEZRADNOST. Korporace, stejně jako politici a média světa 1.0, jsou dnes čím dál bezradnější z pozvolna upadající pozornosti o ně samé. Nedávno jsem zažil nesmírně zajímavý meeting s vrcholnými manažery jedné celosvětové korporace, kteří mají na starost značku v hodnotě stovek miliard dolarů. Na období přístích pěti let dostala tahle parta necelé dvě miliardy dolarů na komunikaci - poprvé za třicet let existence značky na trhu - protože pozornost lidí jejím směrem postupně upadá. Těmto pěti marketérům je dohromady asi tak 287 let. Nic ve zlém, je hezké, když se vsadí na osvědčené a zajeté profesionály. Jenže, věřte tomu nebo ne, tahle mezinárodní profesionální parta tu značku v přístích pěti letech pohřbí (možná jim na to budou stačit roky dva). Tak bezzubý, bezpohlavní, neslaný, nemastný a netvořivý přístup - shrnutý slovy "Děláme jen to, co dělají jiní" - jsem viděl naposledy během kampaně Jyrky Paroubka. A v tom mi to došlo: "Tohle se teď děje ve všech korporacích, politických a státních uskupeních a médiích dnešní doby. Oni nevědí, jak dál!" Musím se přiznat, že mě to potěšilo. Když se nás nakonec zeptali, co mi na to, zeptal jsem se, jestli mohu být upřímný. Přisvědčili, protože očekávali, že budu 'korporátně' upřímný. Myslím, že můj zhruba pětiminutový monolog, začínající slovy "Je zajímavé být při tom a vidět, jak korporace umírá" stravují pánové ještě dnes. Podtrženo, sečteno - nebojte se, ONI JENOM NEVĚDÍ, JAK DÁL...

Kanadský dokumentární film Korporace (2003) je věnován vzniku, historii a současnosti korporace a všemu, co s ní souvisí. Ale spíše se zabývá její stinnou stránkou a to hezky od počátku. Fakta, o kterých sice víme, vnímáme je, ale už je tak trochu zapomínáme dát do širších souvislostí. A pokud si to včas neuvědomíme, nemusí to pro nás dobře dopadnout.