Každý z nás jsme se narodil/a jako čistá, svobodná, celistvá a vnímající bytost. Prvním kontaktem se světem se pro nás stali rodiče. S veškerou laskavou péčí nám postupně předali do života popis světa, tak jako se to stalo jim s jejich rodiči a jejich rodičům s jejich rodiči. Je to popis, jenž je založen na dobrovolné DOHODĚ mezi lidskými bytostmi a na našem dobrovolném PŘITAKÁNÍ, že takto se pro nás věci mají. V základní úrovni jsme začali autu říkat auto, pánovi pán, chlebu chleba, mlíku mlíko, vodě voda atd. Časem jsme k základnímu slovníku přibrali i pocity - chlad chlad, teplo teplo, smutek smutek, radost radost, bolest bolest atd. Do této chvíle bylo vše v pořádku a nové pojmy nám pomáhaly v zorientování se a přežití. Pak ale došlo ke zlomu. Rodiče do nás, mimo těchto skvělých základních a jistě neutrálních pojmů, nahráli taky rejstřík zcela nových pojmů, jenž bychom mohli nazvat jako 'sociální' - začali jsme u dobra a zla, pokračovali jsme povinností a zábavou, zvolna jsme přešli k musům a nemocím a zakotvili u toho, že nám byl nalinkován náš život v podobě jistot, jež nás čekají až do té černé díry v zemi, kde se přece říká, že "mrtvý, prd ví". Spokojili jsme se s určitým popisem světa a našimi rolemi a možnostmi v něm. Nepátrali jsme dál a uvěřili, ža takhle je to prostě zařízeno a že je to jediná možná varianta jak žít život. Takový život se většinou odehrává v běžné sociální linii: narození - rodiče - školka - škola - další škola - práce - jiná práce - manželství - rodina - neštěstí - problémy - jiné manželství - další rodina - opakované neštěstí - psychoanalytik - antidepresiva - rezignace - stárnutí - nemoci - odchod do ústraní - kněz - kostel - smrt. Zajímavé na tom celém je, že náš svět nám dává tzv. na výběr. Můžeme jednou za čas volit politky, vybrat si z šedesáti druhů jogurtů, jet na zájezd do různých zemí, vybrat si barvy a typy automobilů, měnit milenky, duchovní nauky i psychoanalytiky, být eko nebo bio, chodit na blbé nebo dobré filmy, rybařit, vařit, kupovat spoustu časopisů a novin, sledovat milión programů v televizi... ano to všechno si můžeme vybrat, ovšem skutečná svobodná volba, kde bychom mohli zvolit POZNÁNÍ VEDOUCÍ KE SVÉ VLASTNÍ SKUTEČNOSTI ve výběru tohoto pojetí světa jaksi chybí. Jinými slovy, vítejte v iluzi Světa 1.0, kterému lidé tak moc uvěřili, že jsou kvůli němu schopni páchat i ty nejhorší skutky a díky kterému je dnes každý druhý člověk na houpačce manio-depresivity, což ale mezitím začalo být považováno za 'normální'.
Svět 2.0 je oproti tomu založen na poznání. Není to tedy jasně ohraničený a jednou provždy definovaný pojem. S narůstajícím poznáním roste i svoboda člověka a jeho nové možnosti. Je to něco za něco. Ty přines poznání, které získáš na základě vědomých činů, jež vycházejí z tvojí originality a já ti za to poodhalím něco víc z nových možností, jež se ti tímto otevřou. Je to něco jako nesutále narůstající 'cloud' nových možností, ohraničený vašimi vědomými činy, založenými na poznání a kultivaci vaší originality. Je to to, čím obohatíte stávající kulturu a rozšíříte tak její možnosti. Svět 2.0 roste exponencionálně a je přímo úměrný úrovni vašeho vědomí. S ním přichází do hry volná tvořivá energie, jež pomůže - prostřednictvím konkrétních originálních vědomých činů - přinášet nová poznání, jež jako ve spirále dále posilují tento mechanismus rozvoje. Možná to zní složitě, tedy jednoduchá věta: tím, že se rozhodnu už nikdy v životě nepřijít do práce, kde je permanentně poškozována moje duše a místo toho sednu na motorku, na které objedu svět, se mi otevře nová možnost napsat best-seller o skutečně prožitém životě v sedle motorky, jenž mě nejen uživí, ale bude inspirovat další milióny čtenářů k podobným úvahám o nových možnostech volnosti a svobody Člověka. Oproti tomu, pokud bych zůstal sedět v té idiotské kanceláři kvůli iluzi jistoty po zbytek svého života, vysedím si akorát nějakou ošklivou nemoc a při zpětném pohledu pak uvidím, že za mnou zůstalo jedno velké NIC, které nikoho k ničemu neinspirovalo, ani pro nikoho nemá žádnou skutečnou hodnotu. Prožil bych jen běžný, sociálně nalinkovaný, život a nechal se vysát a zneužít, jako to dělají milióny lidí kolem.
Tedy podtrženo, sečteno - tam venku je jen jeden svět. A vždycky zůstane. Svět 1.0 vs 2.0 je ve mně. Je o tom, čemu se rozhodnu přitakat a co začnu následovat. Je to o výběru. O skutečné volbě a svobodném výběru svobodného člověka poznání. O vědomí a novém vzdělání. Vše okolo nás už dnes existuje ve verzi 1.0 a 2.0 - potraviny, vzdělání, transport, služby, výroba... všude mám na výběr, na co se napojím a co začnu vytěžovat. Je to jen na mně a na mém svobodném rozhodnutí, budu li se plahočit s ostatními a bojovat s tzv. konkurencí ve své totální zaměnitelnosti a nahraditelnosti o pár procent trhu, nebo vytvořím něco zcela originálního, na co bude možné navázat a co bude možné rozvíjet ve prospěch všeho živého v našem prostředí. Každou sekundu svého života mám volbu změnit svět tím, že změním sebe. A to je celé tajemství světa 1.0 vs 2.0 - neustále se nám nabízejí přechody do nového pojetí světa. Ve všem co sami produkujeme i v tom, co konzumujeme. Je jen na nás, čemu přitakáme a čemu začneme dávat pozornost. Sami si vybíráme a spolutvoříme realitu světa. Svého světa. Jeho verze už je pak jen otázkou našeho vzdělání.