Impossible is nothing


"Vesmír, jako jeden obrovský buben. Budu hrát a následovat jeho rytmus, ať mě to vezme kamkoli. A přesně tehdy, až se pro mě energie zhmotní do tvaru, budu vědět, jaký rytmus hraji."
Young Hector, Poectic Mathematics

Nic není nemožné, protože všechno je možné. Toto je základní princip fungování Univerza. Jak můžu očekávat jiný výsledek, pokud budu dokola dělat ty samé věci? Jak můžu očekávat novou hru, dokud budu hrát se starými kartami? Jak můžu chtít změnu po okolí, dokud ji neumožním uvnitř sebe samého? Vesmír hraje překrásný rytmus a naplňuje vše, co se jeví jako hmotné - Duchem. Vše okolo nás (a my sami především) je aj aj. Patří to i Duchu, i se to jeví jako hmota. Svět je prodchnutý krásou, na kterou stačí naladit se. Být na příjmu. Vidět nové. Nemusím vůbec nic. Můžu cokoli. Na co se zaměřím, to se mi stane. K tomu, abych byl zdravý, nepotřebuji zdravotnictví. K tomu, abych byl Ducha plný, nepotřebuji náboženství. K tomu abych se cítil bezpečně, nepotřebuji politiky. K tomu, abych pocítil trvalé stěstí, nepotřebuji reklamu a materiální nadprodukci. To jediné, co doopravdy potřebuji je - cítit se. Vzpomenout si na sebe. Oživit všechny své pozapomenuté a roztroušené kousky. Dát se dohromady. Vzdělat se a vyrazit na cestu poznání, která nás dovede k sobě samým v nové dimenzi bytí. To jediné, co teď skutečně potřebujeme je nový směr.