Motto: Nevěřím v Boha teologie, jenž odměňuje dobro a trestá zlo.
Albert Einstein
Podle většiny současných monoteistických náboženství tomu tak je. Všechna přece víceméně tvrdí to samé:
"Buď poslušný (Boha) a čeká tě odměna." Co v jejich pojetí znamená Bůh, interpretují po svém. Někteří věří, že ráj přijde bezprostředně poté, co to napálí s letadlem plným lidí do baráku. Jiní jsou zase přesvědčeni o tom, že slouží Bohu prostřednictvím násilí plné misijní a charitativní kolonizace necivilizovaných divošských 'pohanů'. A nejlepší na tom celém je, že existuje "náš" - tedy správný a "jejich" - tedy špatný Bůh. Podtrženo sečteno, poněkud zastaralá propozice současných masových světových náboženství zní nějak takhle:
"Ve jménu (našeho) Boha, zapomeň sám na sebe. O zbytek se postaráme."
Etické jednání člověka by mělo být zcela založeno na vcítění, vzdělání a společenských poutech a potřebách; žádný náboženský základ není nutný. S člověkem by to opravdu bylo bídné, kdyby se měl ovládat kvůli strachu z trestu a naději na posmrtnou odměnu. [Albert Einstein, Religion and Science, New York Times Magazine, 9 November 1930]
Něco mi na všech těch náboženstvích - ať už přicházejí odkudkoli - smrdí. Manipulace, řekl bych. A priori mocenská, na strachu založená a strachem živená, manipulace, stejná, jakou dnes prokazují politici všech zemí spojte se. Jsou to totiž právě politici, kdo stvořil nový kult, jehož novodobými evangelisty se stali. Je to náboženský kult zvaný Mamon. Ve dne v noci nám lžou o tom, že jediné na čem dnes skutečně záleží se dá vyjádřit v číslech a je to možné koupit anebo prodat. Z ekonomie se stalo nové náboženství světa 1.0, politici jsou jeho kněžími (vykladači), ekonomičtí analytici proroky (často falešnými) a ekonomické teorie jsou svatými texty, které stejně jako u náboženských textů '
nikdo nečetl, ale všichni se jimi řídí'.
Menšina, vládnoucí třída přítomnosti, má školy a tisk, obvykle také církev, pod palcem. To jí umožňuje organizovat a ovlivňovat city mas, a udělat si z nich svůj nástroj. [Albert Einstein, dopis Sigmundu Freudovi, 30. července 1932]
Hlavní otázka dneška zní: jak přežít a vyhnout se náboženské a politické mocenské manipulaci? V prvním případě už jsme, mám pocit, z nejhoršího venku. Absence nutnosti patřit k tomu či onomu světovému náboženství, kterou média svorně nazývají 'pohromou moderního doby' - tedy ateismus, jenž ovšem nevylučuje existenci 'vyššího řádu' - máme už pár let ve společné historii a mám pocit, že to naší Zemi, narozdíl od spousty náboženských a etnických konfliktů minulé doby, nijak neuškodilo. Naopak, vidím v tom pro nás obrovskou naději, jež by se dala shrnout do věty
"Žij a nech žít." V tom druhém případě to má zcela identické řešení. Jen o dost rychlejší. Zatímco zbavit se strachu z hněvu (Boha) kléru nám zabralo pár set let, u politiků to bude trvat maximálně pár desetiletí a 99% tohoto procesu již máme zdárně za sebou. Hněv (Boha) mamonu, reprezentovaného politiky nepřijde, protože žádný takový Bůh není. Stejně jako není ten, kterého doposud s úspěchem reprezentovala světová monoteistická náboženství. Všichni ti lidé (politici a kněží) totiž prahnou po jediném - po moci nad Člověkem. Jenže Člověk se stává
vzdělanějším,
nezávislejším a
svobodnějším čím dál rychleji, než by si kdy 'řídící elity' světa 1.0 dokázaly představit. Děje se a děje se v prospěch Člověka na Zemi.
Čím dále pokročí duchovní vývoj lidstva, tím jistější se mi zdá, že cesta k ryzí religiozitě nespočívá ve strachu o život, strachu ze smrti a ve slepé víře, ale v úsilí o racionální poznání. [Albert Einstein, address at the Princeton Theological Seminary, May 19, 1939, published in Out of My Later Years, New York: Philosophical Library, 1950.]
Je tedy možné zkorumpovat Boha? Ano, je. Ale jen tak, že se vzdám sama sebe. Bůh je totiž jen jeden. Sídlí v středu každého z nás. Kdysi jsme to věděli, protože jsme se s tímto vědomím narodili. Pak nás o tohle přirozené vědomí obrali a nahradili ho svým operačním systémem 1.0, jenž nám vsugeroval obrazy světa 1.0 o světě 1.0 - obelhali nás, aby nad námi získali kontrolu. Jediná cesta ven spočívá v tom 'vzpomenout si na sebe'. Vzdělat se, stát se sebe si vědomým vědomím a odejít do volnosti, na kterou nemá svět 1.0 vůbec žádný dosah. Kdo očekává jakýkoli druh řešení, stojící mimo něj samotného, čeká marně. To co máme právě teď je ono. Nepřijde nic dalšího, ani nic nového. Náš potenciál čeká na své objevení, náš talent na svůj rozvoj. A svět - to úžasné a přátelské místo k životu - čeká, čím ho obohatíme. Každý sám za sebe. Všechno ostatní okolo nás je divadlo, jež má upoutat naši pozornost a odvést nás od sebe samých. Bylo tomu tak ve středověku, je to tomu tak i dnes. Čím méně diváků bude divadlo světa 1.0 mít, tím slabší bude jeho hlas. Až jednoho dne (a ten den není daleko) zanikne úplně, jako matná vzpomínka na dávnou noční můru.
