Motto: Umělcova práce je zahálka, umělcova zahálka je práce.
S touhle větou jsem si dlouho nevěděl moc rady. Přišlo mi divné, jak bych mohl docílit toho, že když nic nedělám, dělám nejvíc a když něco dělám, tak že je to vlastně odpočinek. V kontextu světa 1.0 tahle věta zní naprosto nesmyslně. Zkuste zítra přijít za svým šéfem 1.0 a říct mu: "Poslyš, odteď když tady nebudu, tak tady vlastně budu víc, než kdybych tu byl a když tady budu, tak mě moc neruš, protože si sem přijdu odpočinout." Myslím, že vím, jaká by byla jeho odpověď.
Jenže dnes už je všechno jinak. Otevřelo se mi obrovské pole nového poznání, díky kterému mi došlo, že k rozluštění téhle mystické hádanky musím vypnout rozum a do široka otevřít srdce, protože tohle se velmi podstatně dotýká toho nejzákladnějšího umění Člověka na Zemi -
UMĚNÍ ŽIVOTA. Ani deset obyčejně odžitých lidských životů by nestačilo na rozumové uchopení a přijmutí toho, jak se věci mají. Pochopil jsem, že všichni jsme umělci svého života -
tedy všichni máme stejný potenciál jimi být - a svým svobodně voleným výběrem toho, na co se zaměříme -
vlastním záměrem - si permanentně tvoříme svůj život, potažmo svět, ve kterém žijeme. Je to velkolepé, nikdy nekončící dílo, jež nikdy nebude hotovo. Díky němu se stáváme přímými účastníky na spolutvorbě věčnosti a nekonečna a dostáváme se na roveň s Bohem. Jsme toho součástí -
jako celek i jako individuální bytí - ať už o tom víme a ať se nám to líbí a nebo ne. Neexistuje nic kromě našeho vědomí, jež nás -
jako jediné v tomto univerzu - může zachránit. Tak jednoduché to je a nikdy to nebylo jednodušší. Všechny příležitosti, možnosti a potenciál držíme v ruce právě teď. Nic víc od nikoho na světě nedostaneme. Zapomeňte na všechna náboženství se všemi jejich sliby, zapomeňte na politiky s celou jejich korupcí a nikam nevedoucí hrou na virtuální realitu, zapomeňte na světová spiknutí s celou finanční pseudomocí, zapomeňte na zlé korporace, jež prý žerou tuhle planetu a vše živé na ní. To jediné co doopravdy máte jste vy sami - vaše vědomí.
Problém není v korupci. Problém je v nedostatku tvořivosti. Svět 1.0 je založen na materiálu. Jeho duchovními učeními jsou ekonomické teorie a jeho kazateli jsou lidé typu Václava Klause. Ústředím světa 1.0 je centrální světová banka a jeho biblí je měnový systém. Tento svět není ani dobrý, ani zlý. Jen se projevuje absencí/potlačením Ducha (koneckonců stačí se podívat na poslední novoroční projev našeho pana prezidenta), z čehož pramení všechny jeho současné potíže. Už nějakou dobu se hovoří o konci světa. Ano, již nastal. A děje se každý den. Na neviditelné jemnohmotné rovině vědomí se starý svět 1.0 hroutí a rozpadá jako domeček z karet. Každý den. Pomalu, ale jistě. Co bylo včera nemyslitelné, stává se dnes realitou. Je jedno, že to zatím nevidíte. Zrychluje se to. Svět 1.0 popisuje svůj konec jako "zhroucení Eura" nebo "celosvětový ekonomický kolaps". Je to popis konce světa 1.0 jazykem světa 1.0 - ano, blíží se a přinese mnohá utrpení všem těm, kdo věří v realitu světa 1.0 jako jedinou možnou variantu svého bytí. Proč si myslíte, že se tak neuvěřitelně roznemohla korupce? Určitě znáte staré námořnické přísloví, že
"když se loď potápí, krysy vždycky prchají jako první". Přesně o tom to je, starý svět mizí a krysy (tedy ti kdo jsou nejblíž vysychajícímu zdroji) se chtějí zajistit jako první. Všechny ty zprávy o korupci jsou vlastně docela směšné, protože vůbec nic neřeší a nikam nevedou. Jen popisují banální jev, jenž je pouhou reakcí společného vědomí na nově vzniklý problém konce světa 1.0 - touha přežít a zajistit se tak dostává konkrétní podobu.
Jak nahoře, tak i dole. Tohle je další mystická věta, která mi několik let nedávala spát. Chápal jsem ji tak, že člověk by se měl pozvednout na roveň Boha tím, že bude žít bezchybný život. To je koneckonců obsahem všech světových náboženstvích dneška a dosud nebylo zcela jednoduché tímto způsobem postupovat, pokud jste nechtěli být společensky vyvrženým smradlavým mystikem, nebo zcela svobodným a chudým umělcem. Došlo mi, jak jednoduché to celé je. Nejde o to bojovat s pojetím světa 1.0 - to ani dost dobře není možné. Nejde o to cokoli v něm popřít - i ti největší aktivisti v něm přece zanechávají svou uhlíkovou stopu. Nejde o to postavit se k němu zády a odmítnout ho s tím, že já už jsem v něčem novém a lepším - protože dokud tam nebudeme všichni, nebude tam nikdo. I v tomto případě mi pomohlo do široka otevřené srdce, díky kterému přišlo hluboké poznání o nekonečné šíři vědomí, jež tato věta popisuje. Popisuje celistvost. Člověka a jeho vědomí, díky němuž může Člověk na Zemi začít tvořit úplně novou realitu. Ze dne na den můžeme začít žít nový život v novém světě. Nejde o útěk, nejde o rezignaci, nejedná se o žádnou "vnitřní emigraci". Jde jen o to přestat se konečně spoléhat na cokoli tam zvenčí a začít zevnitř tvořit to své. Obohatit stávající skvělý svět o svou vlastní skutečnost. Najít a naplnit důvod, proč jsem se narodil. To nejmenší co v této souvislosti mohu udělat je, že do konce svého života už neztratím ani jediný den svého drahoceného času v práci.
