Říká se, že ve světě 1.0 má všechno svou cenu. I naše skutečnost. Většina z vás odpoví na výše položenou otázku
"ani za nic", případně
"to by se vidělo". Přesto to ale děláme. Prakticky všichni a prakticky pořád. Řekněme, že tělesná prostituce je tím nejnižším z možných prostředků jak světu poskytnout určitou hodnotu a nechat jej, aby nás za ni ocenil. Řekněme, že jsou i jiné, ne tak nízké, prostředky, při kterých si
'kurvíme' maximálně duši a charakter. Řekněme, že spočívají v činnostech, jež jsou nám všem dobře známy a které jsou společensky široce akceptované a žádoucí, protože přispívají k zachování kultury v jejím současném stavu. Jmenují se 'práce' nebo 'profese'. Dokonce i určitá část vztahů sociálně popsaných jako 'manželství' sem patří. Jde o legální prostituci na vyšší úrovni. Patří sem všechny sociální role, které na sebe bereme, protože 'musíme'. Jsou to všechny ty momenty našeho života, kde chybí Duch a děláme to čistě pro peníze nebo jiný druh užitku. Kulturálně to popisujeme jako 'kuře, co zadarmo nehrabe'. Všechny ty chvíle, kdy bychom se raději neviděli, protože se sami před sebou v hloubi duše stydíme za to, co produkujeme. Kultura nás naučila dokonale předstírat a dokonce nás za to odměňuje. Akceptací stavu věcí pak už jen potvrdíme ochotu začít se prodávat a stát se profesionálem nebo profesionálkou, což jsou holky z Perlovky koneckonců taky.
