Richard Bach, Jonathan Livingston Racek
Strašně mě baví být svobodný, kultuře navzdory. V malých a nepodstatných věcech, na kterých jí nezáleží, protože ji přímo neohrožují na životě. Ne, nebojuji s ní. V žádném z jejích projevů, protože nechci přijít o svou lehkost. V poslední době okolo sebe vidím spoustu bojovníků. Všichni bojují se vším, protože se teď oficiálně přišlo na to, že se náš civilizovaný svět zbláznil a tak každý cítí potřebu se někde nějak ohradit a po svém zareagovat. Někdo bojuje s korupcí, jiný s ACTA, další zase válčí se systémem zdravotnictví, politiky, EU, soudci a já nevím s čím ještě. Lidé si své soukromé boje uveřejňují na facebookových stránkách a inspirují k nim další. V čem je problém? Tohle přesně po nás kultura chce. Zaměstnat nás malými, marnými souboji, připravit nás o sílu a odvést naši pozornost od zkoumání vlastního nitra, abychom nedejbože nepřišli na podstatu skutečné svobody, která leží uvnitř nás samých. Vypadá to, že kultura versus lid tedy na body prozatím vede 1:0.
Proto mě tak strašně baví být svobodný, kultuře navzdory. Nemusím s ní svádět žádné souboje a přece si díl po dílu přivlastňuji nová svobodná území, která se stávají mými vlastními, proto kulturou nedotknutelnými. Je to nesmírně osvěžující a nadějné zároveň. Nemusím bojovat, abych vyhrál. Prostě si jen trvám na svém. Mou strategií je originální výběr vlastních nových produktů z prostředí Ducha. Ty materializuji a tak svými vlastními objevy obohacuji současnou kulturu o nové prvky. Žijeme vedle sebe ve skvělém, oboustranně výhodném spojení, dokonce mohu říct, že v některých aspektech se kvůli mně kultura stává překvapivě pružnou a adekvátně respondující. Je to dobrý sluha, když to není zlý pán. Samozřejmě to na mně klade nároky. Tím, že se automaticky nespoléhám na kulturální nabídku, musím být tvořivý. To znamená nebýt spokojený a líný. Abych obstál, klade to na mě obrovské nároky v oblasti nového vzdělání, rozšířeného vědomí a pečlivém výběru, kam investovat svou drahocenou životní energii prostřednictvím své pozornosti. Musím být maximálně bdělý a přesný, abych přežil a nepřišel přitom ani o gram své precizně nabyté světelnosti. Jsem čímdál blíž uvědomění, že v pravém slova smyslu nejsem člověkem z masa a kostí, ale dokonalou ideou svobody a letu, kterou neomezuje vůbec nic.