Poznání starých čarodějů si podává ruku s moderní vědou

Motto: "Podobně jako se před několika desítkami let otevřelo světu tajemství nauk tibetských klášterů, zjevuje se lidstvu v Castanedových knihách neméně tajná nauka jihoamerická. Přímí dědici obou učení konstatují, že stav lidské společnosti je do té míry kritický, že je nutné zpřístupnit i ty nejhlubší stupně dávnověkého zasvěcení jako možný prostředek záchrany. Proto je Castanedovo knižní dílo velkým humanistickým poselstvím." (Alexandr Neuman, MF Dnes) 

Základem všeho existujícího bytí v Univerzu je volně plynoucí kosmická (nebo univerzální, chcete li) energie, která se shlukuje do materiální a dalších podob na základě výběru, zvaného záměr. Tedy zjednodušeně řečeno - naprosto vše co se nám a potažmo světu, který jsme schopni vnímat, děje jsme si vybrali a permanetně lepíme dohromady (udržujeme v přítomné stavu) svou pozorností. Možná to zní divně, ale tento objev, jenž je dnes středobodem moderní kvantové fyziky, která přináší nový vědecký popis reality se plně shoduje s výzkumy starých toltéckých čarodějů - nagualů, o kterých hovořil ve svých knihách Carlos Castaneda. Vypadá to, že náš čas v této linii bytí se naplnil a lidstvu se nyní otvírá nová (a vlastně původní a ryzí) daleko hlubší úroveň poznání:

Vesmír je nekonečné seskupení energetických polí, připomínajících světelná vlákna.

Tato energetická pole, zvaná Orlovy emanace, vyzařují ze zdroje nepředstavitelných proporcí, metaforicky zvaného Orel.

Lidské bytosti jsou rovněž složeny z nezměřitelného počtu stejných, vlákna připomínajících polí energie. Čarodějům se lidé jeví jako světelné koule s pažemi roztaženými do stran, jimiž procházejí ona vlákna nekonečného rozsahu.

Z celkového počtu polí energie, která procházejí světelnými koulemi, je pouze jejich malá část zažehnuta uvnitř koule, okolo bodu jasné záře, jenž se nachází na povrchu koule.

K vnímání dochází tehdy, když energetická pole v této malé skupině bezprostředně obklopující bod záření rozšíří své světlo, aby osvětlilo identická energetická pole mimo, respektive vně koule. Protože pro vnímání jsou dostupná pouze pole energie zažehnutá bodem záření, tento bod se nazývá „bod, kde je spojeno vnímání“ nebo krátce „bod spojení“.

Bodem spojení lze pohnout mimo jeho obvyklou polohu na povrchu koule do jiné pozice. Záření bodu spojení může zažehnout jakákoli energetická pole, se kterými přichází do kontaktu. Proto je-li přemístěn do nové pozice, okamžitě zažehne nová energetická pole a tím je udělá přístupná vnímání. Toto vnímání je známo jako zření.

Jestliže je pohnuto bodem spojení dostatečně mocně, lze vnímat kompletně jiný svět - tak objektivní a úplný jako ten, který vnímáme normálně. Čarodějové vchází do tohoto druhého světa, aby získali energii, sílu, řešení základních i dílčích otázek, nebo aby čelili nepředstavitelnu.

Intence je vším pronikající síla, která způsobuje, že vnímáme. Nestáváme se vědomými, protože vnímáme, nýbrž vnímáme v důsledku tlaku a vměšování intence.

Cílem čarodějů je dosáhnout stavu totálního uvědomění (čistého vědomí), tak aby poznali všechny člověku dostupné možnosti vnímání. Tento stav uvědomění vede dokonce k odlišnému způsobu smrti.

Smrt známe v její současné podobě a ve většině případů nám přináší děs. Podle starých toltéckých čarodějů ovšem všechno může být zcela jinak. Podle jejich výzkumů se můžeme proměnit v čisté vědomí, a to se vším všudy. Tedy i s tělem. Dalším společným rysem moderní vědy a prastarého šamanského poznání je totiž zákon o zachování energie. Jednou existující energie nezaniká, ani se nikam nevytrácí. Pouze mění svou formu a podobu a dál putuje prostorem Univerza k dalším proměnám. Obohacuje se o další a další zkušenosti nejrůznějších forem bytí. Castaneda ono dávné nagualské poznání popisuje jako cestu starých čarodějů k samé podstatě bytí, tedy místu, odkud se bere všechen život a kam se opět navrací, aby mohl být rekreován v jiné formě. Staří čarodějové toto místo přirovnali, díky tvaru, který jim připomínal, k Orlovi.


Bojovníci na stezce poznání ji metaforicky nazývají Orlem. Orel je to, co všem živým bytostem dává vědomí, které jim ve chvíli smrti opět bere. Avšak dává jim také dar: možnost hledat otevření ke svobodě. Pokud využijí této šance a dokáží projít do tzv. třetí pozornosti, neboli absolutního (čistého) vědomí, mohou neuposlechnout volání smrti.

Volně plynoucí univerzální energii jsem si pro sebe nazval 'potenciálem'. Potenciál je dokonalá, neutrální, stoprocentní, plná a všeobsažná esence samotného univerzálního Bytí, která je v každém okamžiku připravena nechat se proměnit v 'Power of Creation' - tedy tvořivou sílu, případně být použita jako 'Power of Destruction', tedy coby ničivá síla. Jsou to dvě strany téže mince, s názvem univerzální (nebo podle šamanského slovníku 'valivá') síla. Ani dobrá, ani zlá. Černá i bílá. Tak i tak. Jsme to my sami, tedy naše přítomné bytí, které loví a shlukuje univezální potenciál a tvaruje podle našeho záměru to, čemu říkáme realita. Realita, kterou tvarujeme čistě prostřednictvím našeho vědomí.

Podle čarodějů má člověk dvě strany vědomí (uvědomění): levou nagualovou a pravou tonalovou. Levá půlka je však u běžných lidí v latentním stavu, a chceIi člověk fungovat jako zřec nebo čaroděj, musí ji vybudit speciálními technikami a způsobem života. Tím jsme se dostali k čarodějnému vysvětlení světa, jenž je svět stvořen z dvou naprosto nezávislých jsoucen, tonalu a nagualu. Tonal je vše, co lze vymyslet, vše, co vidíme, vše, co lze pojmenovat. Naprosto vše, pro co existuje slovo, je tonal. Tonal člověka začíná jeho narozením a končí jeho smrtí. Tonal je ochráncem a strážcem, organizátorem tohoto světa. Tonal je tím, co dělá svět světem, ačkoli sám nic nestvořil. Funkce tonalu je organizovat, soudit, hodnotit a být svědkem. Tonal je jak kolektivní, tedy vše, co můžeme pojmenovat a pomyslet, co sdílíme společně a o čem můžeme mluvit, tak osobní - každá bytost má svůj osobní tonal.

„Je-li vše, co známe o sobě a o světě, tonal, co je tedy nagual?“ zeptal se Castaneda dona Juana.

„Nagual je ta část, o níž vůbec nijak nemůžeme pojednávat, nemůžeme ji nijak popsat, pojmenovat, nijak ji cítit, nijak poznat,“ zněla odpověď.

„Je potom nagual Nejvyšší bytost, všemocný Bůh?“

„Ne.“

„Ale v mém chápání, done Juane, je Bůh vše, co existuje.“

„Ne. Bůh je pouze všechno, co si můžeme pomyslet, a proto, správně řečeno, Bůh je pouze další položka tonalu,“ odpověděl don Juan a znovu dal přirovnání: Tonal je ostrov, na kterém jsou všechny věci, a kolem dokola je nagual. Nebo: tonal je stůl se všemi věcmi, Bůh je ubrus na tomto stole a prostor okolo je nagual.

Permanentně čelíme čirému neznámu, zvanému nagual, před kterým prcháme a hledáme úkryt ve všech formách tonalu - tedy našeho dnešního světa, jak ho známe. Neznámo nás děsí. Svou hloubkou a nedefinovatelností. Neznámo nás trhá a drtí, proto jeho existenci buď vytěsňujeme všemožnými výdobytky kultury, nebo žádáme od šamanů moderní doby - vědců - popis, který nás uklidní. Věřím že moderní vědci jsou novodobí šamani, přicházející z 'druhé strany' k tomu samému místu, aby přinesli popis jednotlivých částí neznáma, který i v jejich případě přichází prostřednictvím tzv. 'druhé pozornosti'. Jediná známá forma poznání a úlevy, kterou s sebou poznání nese. Poznat znamená přestat čelit vybrané části neznáma a inteligentně se podle toho zachovat. Moderní vědci si dnes podávají ruku s prastarými toltéckými čaroději v bodu, odkud přichází obrovské světlo.

I v člověku, který nemíří k žádným duchovním cílům a dimenzím, hraje druhý stupeň pozornosti velkou úlohu, a to i přes to, že si toho naprosto není vědom. Druhá pozornost je to, co přivolává události. Každý člověk má svůj život nějak vědomě, podvědomě i nevědomě zaměřen; toto zaměření se projevuje tendencí, vůlí, která ho nenápadně vede tam, kde právě je. Čarodějové užívají druhé pozornosti také na uvědomění se v průběhu snů - na umění snění.

To co zvykneme nazývat realitou je jen jedna z bezpočetných emanací Orla, promítajících se na stěnu naší představivosti, tvarovaná naší vědomou zkušeností. To čeho se tolik bojíme - naše vlastní hmotná existence - a kvůli čemu obětujeme všechny své možnosti a celý svůj život, je jen pouhý přelud, který je tak silný, protože mu uvěřilo tolik lidí. Díky totálně ustrnulému bodu spojení většiny lidských bytostí lpíme na jednom druhu reality, který nás zároveň požírá a ničí. 

• To co běžně pokládáme za skutečné, tomu se čarodějové smějí.
• To co nazýváme jistotou, to pro čaroděje nemá žádný význam.
• Smrt pro nás znamená konec existence, pro čaroděje je výzvou, pomocnicí a jistotou.
• Situace kterých se bojíme, čaroděj vyhledává.
• Pro čaroděje je sen stejnou skutečností jako denní svět.
• Kariéra a životní pouť důležitá pro běžného člověka, je pro čaroděje zbytečností a přítěží.
• Běžný člověk usiluje o zviditelnění, čaroděj dbá na to, aby zůstal nepoznán.
• Pro čaroděje existuje svět jenom proto, že jej vnímá; zmizí-li vnímání, zmizí i svět.
• Běžný člověk je závislý na nezmarech jeho mysli, čaroděj ovládá mysl i vědomí.
• Běžný člověk si myslí, že svět je neměnný a skutečný, čaroděj v mžiku změní vnímání a tím i celý svět.
• Nepříjemnosti a slabosti jsou pro člověka utrpením, pro čaroděje výzvou.
• Čaroděj se směje sám sobě, to běžný člověk pokládá za urážku.
• Člověku záleží na věcech a lidech, čarodějovi nezáleží na ničem.
• Běžný člověk má kolem sebe věci, čaroděj nemá nic, jenom svůj život.

V každém z nás je kus takového čaroděje, protože tak jsme se narodili, jako nagual. Zbytek je jen otázkou sebepoznání, nového vzdělání, jež pomáhá rozšířit vědomí, nabrat osobní sílu, uvolnit vnímání a uvidět. Nové možnosti se právě otvírají...