Večer co večer usedají milióny lidí k oblíbené info zábavě, nazvané televizní zprávy. Potřebujíc další dávku jedovatého adrenalinu, nebo aby 'věděli, co se děje', případně protože 'kdybychom to nesledovali, tak by to rozkradli už definitivně a celý'. No a když skončí televizní zprávy a zeptáte se průměrného diváka co se tedy jako dozvěděl, odpoví neurčitě, něco jako "nevím, prostě lidi pořád kradou a zabíjej se". Pak už zbývá jen pěkně vytuhnout u nějakého béčkového filmu, nesčíselněkrát přerušeného dávkou toxické reklamy a ráno zase hurá do nesmyslné práce, ideálně s Evropou 2 a deníkem Blesk. Paráda. Lepší způsob masové hypnotizace vedoucí k ne-moci by nevymyslel ani sám velký bratr.
Televize je magickým nástrojem, který utváří naši realitu. Kdysi jsem měl jednoho kamaráda a ten měl (v té době intimní) kamarádku. A ta dostala job jako zpravodajská reportérka v tv nova. Jednou večer koukám na zprávy a ze dveří soudu vychází muž (ano, ten můj kamarád), kterého zastavuje reportérka (ano, jeho tehdejší přítelkyně) a ptá se ho, jaké to bylo u právě proběhnuvšího rozvodu (reportáž byla o stoupající rozvodovovosti). No a on vyprávěl. O něčem, co nezažil. O něčem co neproběhlo. O něčem, co si ti dva vymysleli od a do zet. Spadla mi brada. Aha, takhle se teda dělají zprávy. Pak jsem byl po letech na Czechteku a stál vedle zpravodajského štábu, když točil reportáž do večerních zpráv. Při jejich zhlédnutí mi spadla brada podruhé. Takhle to přece vůbec nebylo! Někdy tehdy jsme pochopil, že nemá vůbec žádný smysl, aby mi televizní zprávy jakkoli utvářely realitu, protože s realitou ve skutečnosti nemají nic společného. Televizní zprávy jsem neviděl dobrých pět let a pranic mi za tu dobu neuniklo. A to nemluvím o všech těch narafičených a dobře řízených kauzách všemožných mazánků a kolibříků. Tady už se diváci skutečně stávají hypnotizovanými maskoty iluze, nazvané 'svobodné šíření informací'. Své o tom ví David Icke, jenž hovoří na téma podprahových zpráv. Nezapomeňte na české titulky.