Duch Člověka v Krajině

Motto: Duch Člověka potřebuje místa, kde do přírody nezasáhla lidská ruka.

V globální civilizované kultuře těchto časů se neviditelná ruka trhu pomalu ale jistě roztahuje a zabírá stále nová a nová teritoria pro své investorské záměry. V kultuře, která zaměňuje ekonomické ukazatele za božský princip jsou tyto aktivity obecně (veřejně politiky a médii, skrytě byznysmeny) chváleny a vítány, protože zdánlivě přinášejí lepší infrastrukturu, kvalitnější služby, případně více pracovních míst - tedy větší kupní sílu obyvatel a hlasy pro politiky. Je to stále stejné - takový malý opakující se neviditelný příběh o zotročování svobodných lidských bytostí. Když jsem před nedávnem četl, že v mongolské stepi bylo nalezeno velké ložisko (myslím) mědi a kanadská firma XY se chystá na jeho těžbu, což přinese obrovský rozmach pro místní obyvatele, zděsil jsem se. Uviděl jsem svobodnou Krajinu, plnou svobodných bytí, do které hodlá vstoupit chladné neosobní monstrum, přinášející obrovská zranění místní nádherné Krajině i jejím obyvatelům, ať už v lidské či jiné podobě. Co se děje pod povrchem nebývá včas uviděno a zachyceno a v novodobé lidské historii, která se neustále podivuhodně opakuje, působí časem značné potíže. Dříve severoameričtí a dnes jihoameričtí Indiáni, australští Aborigines, horské kmeny Akha v severním Thajsku, Romové ve střední a východní Evropě, Saamové na severu Evropy - ti všichni zažili v té či oné formě co to znamená bloudit bez skutečného domova, být vytržený z Krajiny a s přeseknutými kořeny se ztratit v prostoru bez Ducha, kterému by přirozeně rozuměli a byli s ním ve spojení. Neexistuje přece jediný důvod, aby se kdokoli z těchto etnik násilně asimiloval a přizpůsoboval našim většinovým pravidlům, když po tisíciletí měly svá skvěle fungující pravidla, která určovala přirozený Řád jejich bytí. Problém je, že díky kulturálnímu násilí o tento Řád povětšinou přišly a nyní bezcílně bloudí prostorem, ke kterému nemají vztah a utápějí svůj smutek a zmatek v alkoholu. Přesně o tomhle hovořil náčelník Seattle v roce 1855, když pronesl svou památnou řeč prezidentu USA:  "Viděl jsem tisíc zetlelých buvolů zanechaných bílým mužem - zastřelených z kolemjedoucího vlaku. Jsem divoch a nerozumím, jak má být ten čadící železný kůň důležitější než buvol, kterého my zabijeme jenom abychom zůstali naživu. Co je člověk bez zvířat? Kdyby všechna zvířata vymizela, zemřel by člověk na velkou smrt ducha. Co se stále děje zvířatům, stane se brzy i lidem. Všechno je vzájemně spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země."

Krajina je živá bytost a přímo se otiskuje do duše Člověka. Je li Krajina zraněná, jak v ní může Člověk dobře (pře)žít? Lidé vítají vstup investorů do své Krajiny, aby jim navždy změnili životy k (zdánlivě) lepšímu, ovšem (ve skuečnosti) k daleko horšímu. Jak může Duch Člověka prosperovat v Krajině, ve které bloudí zraněná bytí všeho druhu a kde Člověka permanentně bolí Duše? Copak to někoho z investorů nebo politiků doopravdy zajímá? Investor přináší z kulturálního pohledu naději na lepší život, ve skutečnosti ovšem s sebou nese neviditelnou energetickou černou díru, která vede (poté co vysaje Krajinu a její obyvatele) k ne-moci a bez-moci v podobě totální závislosti na státu (tedy světě byznysu, politiky a médií). Kam zmizela ta politiky proklamovaná svoboda? Kde je ta ekonomickými experty tisicíkrát vysvětlená prosperita? Co zůstalo po všech těch nekrofilních technokratech neviditelné ruky trhu? Jeďte se podívat na sever Čech, promluvte si s lidmi na severu Moravy. Vydejte se do Amazonie, omrknout stavbu přehrady Belo Monte a zeptejte se místních Indiánů. Navštivte horské kmeny Akha, živořící v thajských pidirezervacích. Udělejte si výlet do některé z romských osad na Slovensku. Tohle všechno jsme zaseli, přátelé. Jako jeden muž, protože jsme to svou slepou vírou ve svět 1.0 dovolili. A tohle taky nyní sklidíme. Pomalé umírání člověka 1.0 na velkou smrt Ducha světa 1.0 se právě teď odehrává přímo před našima očima. Ale jsem si jistý, že ve zprávách nám tyhle znepokojivé myšlenky nějaký expert na cokoli zase hezky a uklidňujícím způsobem vysvětlí a po pořádné porci reklam si dáme hezký film. Vždyť o co jde, tohle se nás přece (zatím) vůbec netýká.