Motto: Sen je sen. Probudíš se a je den...
Věda a kultura hovoří jasně: v noci spíme a zdají se nám iluzorní sny, zatímco ve dne bdíme a žijeme skutečný život, nemající se snovou realitou nic společného. Oddělená skutečnost. Co je to ale realita? Čím blíž se naše vědecká kultura dostává k jádru tohoto pojmu, tím více seznává jak nevypočitatelný je jeho základ. To co zvykneme nazývat pevnou realitou samo o sobě nemá s omezeným materiálním vnímáním světa nic moc společného a její kontury jsou veskrze pružné a proměnlivé podle toho, jak reaguje a skládá se podle záměru jejího (s)tvořitele. My každý sám jsme permanentními (s)tvořiteli reality (nekonečného počtu realit podle Einsteinovy věty
"Vážně věříš, že je měsíc na obloze, když se nikdo nedívá?") a snění je jednou z vrstev tohoto proudícího procesu permanentní tvorby. Velmi důležitou vrstvou, protože ve snění ožíváme a dotýkáme se živých ploch, na které nemáme v běžném dni dosah. Padají omezení a otvírají se dveře, kudy můžeme vylétnout a vyputovat po nekonečných pláních Ducha sklízet to, co má být zaseto. V živém snění jsme skutečnější, protože máme o něco živější dosah na naši celistvost.
 |
| Autor: Monica Foris |
Někdy se stane, že snové obrazy přeneseme ze světa snění do běžného denního života. Občas nás to, co si přineseme tíží, jindy těší. Někdy nám to dává sílu pokračovat a jindy sílu se zastavit. To co ve skutečnosti přineseme je pocitová stopa - indikátor pro živou část našeho těla o tom co zažilo a jak by se mělo zachovat. Snění má své vrstvy a pohybovat se jimi není jednoduché. Umění, jehož nositelé bývají označováni jako 'snivci' vyžaduje mnohaletý trénink a pevný a hluboký záměr. Něco málo bylo v této souvislosti naznačeno ve filmu
'Počátek' (Inception, 2010) ovšem s ohledem na rozsah umění snění jde jen o pouhý mikrofragment. Sám mám se sněním několik zajímavých příběhů. Jeden se mi stal v Himalájích v roce 2004. Odjel jsem na několik týdnů zcela sám do místa, kde sídlí Jeho Svatost Dalailama a početná tibetská komunita. Moje cesta byla spojena s celkovým pročištěním a zjemněním energetického těla, takže na konci svého pobytu jsem byl schopen velmi silně vnímat a tvořit přítomnou realitu (aniž bych na to tehdy měl jakýkoli vědomý dosah). Jednoho večera jsem zvenčí otvíral uzamčený hotelový pokoj a temenem hlavy mi projela velmi silná světelná vize dvou vlaštovek, které se po otevření objevily uvnitř mého do té doby naprosto hermeticky uzavřeného pokoje a divoce v něm kroužily. Tehdy jsem se neskutečně vyděsil a vyhledal pomoc, protože to byl skutečně hluboký otřes pro mé tělo. Dnes vím, že jsem si je prostě vysnil. V ten moment na tom místě, prolétly mou hlavou jako vize, která byla dostatečně silná na to, aby se okamžitě zjevila i v této realitě.
A ještě jeden malý příběh na téma síly snění. Poslední dva roky spím pod širou oblohou kdykoli je to jen trochu možné. Mám svoje speciální místo blízko u koruny mocného ořechu a staré mohutné třešně. Lehávám u nich v pozdním soumraku, kdy se všechno okolo obdivuhodně zklidní. Jako kdyby byl soumrak jakýmsi skutečným přechodem pro vše živé a vnímavé. Jako kdyby byl mocným impulzem k tomu, že nyní je čas se vnitřně utišit a připravit se na jinou realitu. A pak to začne. Vyjde první hvězda a po ní další. Červánky na západní obloze se pomalu ztrácejí a vyhasínají a vše okolo se noří do větší a větší tmy. Otvírají se dveře. Vnímám okolí a cítím ho, jak se proměňuje. Hvězdy nám o sobě dávají vědět tichým šepotem, ve stromě se občas něco pohne, někdy vykřikne pták ze sna a pak se zase všechno rychle ponoří zpět do tichého snění. Poslední dobou se učím snít za pomocí živlů. Už mi takhle párkrát na pomoc přišel déšť a vítr a pomohly mě udržet ve stavu bdělého snění. Učím se s jejich pomocí rychle a bděle cestovat. Nedávno jsem uprostřed noci dokonce uviděl obrovský ohňostroj, který byl součástí mého živého snění, protože mě dokonale donutil procitnout přesně na těch pár minut, co zářil na obloze. Největší vzpomínkovou stopu ve mně ovšem zanechala straka, která bydlí na jednom vedlejším stromě. Žije tady s námi už druhý rok a máme spolu za tu dobu spoustu skvělých malých příběhů. V jednu ne úplně lehkou noc, kdy jsem se připravoval na vzdělávací seminář jsem před spaním poprosil své spojence, aby mě odvedli do snění a ukázali mi, kudy se mám s tímto vzdělávacím programem dál vydat. Celou noc to byla jedna velká snová jízda, kdy ke mně jedna za druhou chodily informace a pocitové stopy jako odpovědi na můj záměr dozvědět se. Ovšem pak se stalo něco velmi velmi zvláštního. Ve 04.34 (pamatuju si ten čas jako vizuální informaci) jsem za hlavou uslyšel prazvláštní velmi silné klapání - něco mezi zvukem kastanět a šamanského chřestidla. Pravidelné údery a po nich sípání, jako když astmatik nemůže popadnout dech. Ten zvuk přicházel ze snění a byl čím dál intenzivnější, až mě docela probudil. Posadil jsem se a metr a půl od mé hlavy jsem uviděl 'naši' straku jak sedí na větvi a dívá se na mě. Pohnul jsem se a ona trochu nadskočila, přesto ale zůstala dál v mé tak intimní blízkosti a bedlivě mě pozorovala. Došlo mi, že jejím prostřednictvím ke mně ze sna mluví Duch a radí mi, kudy dál. Ve vzduchu byla přítomná esence 'narovnání', kterého se mi dostalo na jednom šamanském setkání. Vzpomněl jsem si a uviděl jsem jasně, kudy mám pokračovat nejen se vzdělávacím programem, ale také se svým životem. Poznal jsem jedna ku jedné sílu snění.
