Kde leží skutečnost?


Kurt Schwitters se ve své básni 'Píseň dětství', jež se stala ústředním leitmotivem překrásného snového filmu Wima Wenderse 'Nebe nad Berlínem' ptá:
Proč jsem já já a ne ty?
Proč jsem tady a proč ne tam?
Kdy začal čas a kde končí vesmír?
Není život pod sluncem pouhý sen?
Není to, co vidím, slyším a cítím jen iluze světa před světem?
Existuje zlo doopravdy?
A existují lidé, kteří jsou doopravdy zlí?
Jak je možné, že já jak jsem, jsem nebyl, než jsem se stal mnou?
A že jednou ten kdo jsem já už nebude mnou?

Ano, to jsou otázky, které si někdy musela položit každá alespoň trochu zvídavá lidská bytost. Co dělá mně mnou? Tebe tebou? Odkud se bere celý ten svět okolo? A já v něm? Není to všechno jenom taková zvláštní iluze? Nesledujeme jen jakýsi film, který nám promítá vědomí na plátno našeho vnímání? Co je skutečné? Kde leží skutečnost? Kdy, kde a jak jsem skutečný?

Najít odpověď na tyto otázky není jednoduché a vyžaduje to neochvějné odhodlání, čas k prozkoumání a pevný směr pro svůj výzkum. Šamansky pracující lidské bytosti se vydávají do 'světů před a za světem', aby poznaly. Aby našly odpovědi, které jim umožní pokračovat. Dotýkají se při svých cestách podstatného a posilují život. To není málo.

A pak je tady spousta zvídavých lidských bytostí - vědců, kteří zkoumají stejné otázky z jiného úhlu pohledu. Prostě proto, že musí. Bez poznání by nedokázali žít. Je pro mě delší čas nesmírně zajímavé, jak ohromnou energii vydává kultura (v různorodých formách) na 'dávno jasné' věci. Že je Univerzum de facto volnou (tekutou) energií, která se pružně mění a formuje v cokoli podle záměru pozorovatele je známo už od dob starých Toltéků kteří také v hlubinách Univerza objevili a popsali 'zdroj' všeho bytí, jehož nazvali 'nepopsatelno' a o kterém se dá říct jen to, že svým tvarem připomíná orla. Je fajn, že věda, jež je zodpovědná za současný popis vnímání světa, konečně začla zkoumat podstatné otázky. A že pomalu dochází na podobná místa jako staří čarodějové. Leží v tom obrovská naděje pro budoucí pokračování našeho druhu na Zemi.

Jedním z takových vědeckých 'pošetilců' je i prof. Marcus du Sautoy, jenž s pomocí vědců, anesteziologů a Jennifer Aniston hledá odpověď na jednu z největších vědeckých záhad: jak víme, kdo jsme? Zatímco je snadné zakusit myšlenky sebe sama, je velice obtížné je vysvětlit. Aby Marcus zjistil, kde se tyto myšlenky berou, podrobil se řadě vědeckých experimentů. Zjistil, v jakém věku se začínáme poznávat, a jestli nějací další živočichové s námi tuto vlastnost sdílejí. Pak svojí mysl podrobil velice intenzivnímu experimentu v anestezii. Poté, co přežil tuto zkoušku, prošel vědeckým pokusem s mimotělním zážitkem, aby se pokusil vymezit své pravé Já. Pak se v Hollywoodu dozvěděl, jak celebrity pomáhají vědcům pochopit mikroskopické aktivity našich mozků. Nakonec se podrobil experimentu čtení mysli, který mu pomohl vysvětlit a zároveň radikálně změnit názor na to, kým je.