Ve skutečnosti toho není mnoho. Jen v tichu a skrytu soustředěně připravovat se na den, kdy se vnímání odlepí od velké jevové bubliny a vzpomínka na volný jazyk ponese na vlnách temného oceánu vědomí k místu, kde čas střetává se v jednom bodu, naráz objímajícím minulost, současnost i budoucnost. Světelnost, podpořená vlastními skutky, svítí na cestu tam, kde není nikdo a nic, o co bylo zvykem se opřít. Postarám se o sebe. To je mé nejhlubší rozhodnutí. Až sem dosáhne moje vášeň pro život. Zachráním se. Neztratím se. Tak jsem se rozhodl. Jsem si majákem a nepadnu do tmy náruče smrti. Nevím kudy se vydat a jak. Nesu si jen nepatrný díl celku v podobě vlastní zkušenosti. Moje skutečnost je podepřená vlastními skutky. Otvírám mapu vlastních pocitů. Jsem tekutá energie v tichu, dočasně pulzující v lidské formě, opírající se o nekonečný potenciál. Dokud jsem živý, mám vědomí a tělo, mám také naději. Víc není. Smích, nekonečný uvolňující smích vede. To velké vymyšlené nic nehraje vůbec žádnou roli. Jde o to projít a neztratit. Ani pírko sebe. Bublina splaskne a nezůstane na ni ani jedna vzpomínka. Skutečnost jako pravda uložená do kameňa. Poznal jsi to. Položil ses jako most do navždy. Uneseš se? Připravený podržet se a podpořit se na cestě. Sám sobě ostrovem a útočištěm. Rozhodl ses žít navždy, proto odvážil ses navždy milovat. Na konci bez konce otvírá se obzor, kde do dálky rozprostírá svá křídla mocný Orel. Rozhodl ses mít Orla na dohled. Ne dál, ne blíž. Na dohled. Síla aktivuje vůli a ta přináší rychlost. Teď a nebo nikdy. Nikdy nebylo silnější než teď.
Ničeho se nebojím, a proto si budu sám sebe pamatovat. Odpoutaný a s lehkostí se vrhnu kolem Orla a budu volný.
