V každém z nás dřímá Shokunin

“Japonské slovo Shokunin je definováno japonsko-českým slovníkem jako ‘řemeslník’, avšak tento doslovný překlad nevystihuje jeho skutečný hlubší smysl. Každý japonský učedník ví, že k tomu aby se stal Shokuninem, nestačí zvládnout pouze technickou stránku svého povolání, ale také si osvojit speciální přístup a vědomí společenské odpovědnosti. Shokunin má povinnost pracovat jak nejlépe dokáže pro blaho ostatních lidských bytostí. Tato povinnost má obě - spirituální i materiální - stránku a bez ohledu na to co Shokunin dělá, musí vždy dostát tomuto požadavku.”
Tasio Odate

Všichni máme tu zkušenost. Všichni jsme se někdy potkali s lidmi, kteří žijí 'náhradní životy'. Takové životy se vyznačují 'náhradními myšlenkami', 'náhradní prací' a 'náhradními pocity'. O čem to mluvím? Vlastně tak trochu o každém z nás, tedy o sobě a svých posledních patnácti-dvaceti letech života určitě. Víte kolik času, síly a energetického potenciálu jsem promarnil předstíráním ve prospěch toho velkého vymyšleného nic? Kolik krásy, zdraví, volnosti a čisté tvůrčí síly padlo na oltář toho nesmyslu? A to jsem ještě měl to obrovské štěstí, že jsem alespoň z části dělal to, co bylo v souladu s mou primární vitální energií a že jsem, jako většina zaměstnanců - otroků, zcela 'nezapadl' do nějaké nesmyslné antipráce, která by mě sice uživila, ale taky bych kvůli ní už dnes musel polykat pět různě barevných pilulek denně.

Na přednášce 'Kosmický had - jsme připraveni objevit a rozvinout svůj vlastní potenciál?' hovořívám o tom, že se rodíme jako čisté bytí položené v energii, jež má nekonečný potenciál. Kdyby bylo na pouze nás, tak ten potenciál přirozeně rozvineme. Bohužel jsme však také členy kultury, která nás přinutí v určitém věku svůj skutečný potenciál opustit. Místo něj začneme předstírat a honit 'rychlý prachy'. Ty se vyznačují tím, že neustále hledáme co nejvýhodnější poměr jak odvést co nejméně práce za co nejvíc peněz. Zpečetíme to nakonec tím, že si vezmeme hypotéku, která je dnes tím nejspolehlivějším zabijákem všeho o čem jsme kdy v životě snili. Staneme se jen jedním z miliónů vyčerpaných, unavených, nasraných a nemocných lidí, kteří chodí po zbytek života do práce, k volbám a do hospody jen proto, aby měli na účty.

Mám pocit, že výše popsaným způsobem žije dnes (v různých modifikacích) sedm-osm lidí z deseti. Není to ovšem jediná alternativa, kterou máme ne výběr. Zvolili jsme ji jako zdánlivě snadnější možnost (protože to tak mají všichni), ovšem dnes už víme, že vede jen do velkého vyprázdnění, nemoci a smrti. Když se pak ohlédneme za svým životem, uvidíme jedno velké nic, které padlo do marného prachu zapomění. Nezůstane po nás vůbec nic. Síla, energie, zdraví, mládí - to všechno odchází s každým dnem promarněným v práci a nám nezbude než si nakonec povzdechnout: "Kdybych dnes mohl něco změnit, tak bych změnil úplně všechno."

A teď si představte Člověka, jenž se nikdy nespokojil s 'rychlýma prachama' v zaměnitelné práci. Člověka, který celý život hledá, představuje si, sní a uskutečňuje. Člověka, který to vlastně vůbec nedělá pro peníze. Člověka, jenž dělá stejnou práci déle jak sedmdesát let a stále v ní nalézá hluboký zdroj inpirace a životní energie. Člověka, kterému je přes osmdesát let a nemůže odejít, protože by ho to zabilo. Člověka, kterého když pozorujete při práci, slyšíte hrát symfonii, jak mu rukama teče kosmická harmonická síla, proměňovaná na materiální produkt. Člověka, který našel hluboký soulad se svou vnitřní energií, kterou nemarní v práci, ale poskytuje z ní to nejlepší pro skutečné blaho nás všech. Často se mě na přednáškách lidé ptají, co teda mají dělat. A já jim odpovídám: "To je úplně jedno co budete dělat, jen se v tom naučte být Shokunin."