Všichni bez výjimky víme, co znamená naplnit čas. Zažili jsme to, když jsme si jako děti hráli. To bylo ono. Tělo má vzpomínku na to, co znamená 'naplnit čas'. Proto víme, že čas je na počátku jen volný prostor, plný potenciálu, jenž čeká na své naplnění. Tento časoprostor má zajímavou vlastnost - je dočasný. Netrvá věčně, vlastně se permanentně zmenšuje a zhušťuje. Otvírá svůj vnitřní prostor pouze po určitou dobu a to je unikátní příležitost. Příležitost, která se nebude nikdy opakovat. Můžeme ji promarnit nesmysly (třeba chozením do práce jako to dělají všichni) a nebo ji naplnit svým originem - původním vlastním materiálem, vyvěrajícím z našeho středu. Co to je? Jak to vypadá? Kam to vede? Co člověk, to originál. Snad jediným společným prvkem je, že takový hledač se nespokojí, neusadí a nezatuhne. Nepotvrdí to, co žije každý. Je pružný, protože se rozhodl přežít.