Motto: "Prázdnota. Prázdný až po okraj. Co je za okrajem? Smrt? Co je za smrtí? On? A co když tam není ani On, ani Ona, ani nikdo jiný? Co když je tam jenom jedna velká nekonečná..." odmlčel se a dlouho se pokoušel z hloubky vylovit originální tvar, jenž by vystihl to, co už tolikrát viděl v děsivých nočních můrách, jež byly těžké a studené jako mokrý sníh a nedovolovaly mu volný pohyb mysli ani několik dnů potom, co odezněly. "Co když je tam prostě jenom jedna nekonečná bílá pláň, na které se lidi jednoduše ztrácejí?" Jeho oči zůstaly doširoka rozevřené a bylo jimi vidět až na samé dno jeho duše. "Ano s nečím takovým jsem se tam setkal." odpověděl po chvíli pevný hlas z přítmí, o kterém se dalo s určitostí říct jen to, že byl mužského původu. "Viděl jsem je, ty ztracené." Mladý muž zabořil hlavu do dlaní a hluboce vzdychl. "Pak je ale všechno k ničemu. Prohráli jsme. Jsme ztraceni." opět hluboce vzdychl. "Opravdu není cesty ven?" dodal téměř neslyšně. Tíživé a vláčné ticho po chvíli prolomil hlas z přítmí. "Ne každý se na té pláni ztratí. Viděl jsem i ty, kteří dokázali projít. Ovšem fakt je, že vetšina se jich v tom mlhavě bílém nekonečném prostoru ztratí." "Jak?", zajíkl se zoufalým hlasem mladý muž. "Jednoduše se vypaří. Nenajdou cestu, protože si na sebe nedokážou vzpomenout."
DP, Kniha o Člověku