Poslechněte si jazyk, jímž hovořili naši předci před 6.000 lety



Jedním z nejmocnějších pout, jež nás spojují s našimi kořeny je bezesporu jazyk našich předků - prajazyk (řidčeji též protojazyk) - jazyk, jehož diferenciací vznikly další příbuzné jazyky či nářečí, a lze ho tak považovat za jejich společného předka. Podle biblického mýtu došlo k jeho zmatení po neúspěšné stavbě babýlonské věže, kdy byli následně lidé rozptýleni po celém světě a byly jim přiřazeny jazyky tak, aby si mezi sebou vzájemně nerozuměli. Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi. O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6.000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“. Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie u Kaspického moře v dnešním Turecku, v době před 8.000 až 9.500 lety. Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R.D. Grayem (2003).



Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika). Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy. Mezi 20 v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích). Všechny slovanské jazyky začínaly jako indoevropský prajazyk, ze kterého se později zřejmě oddělil baltsko-slovanský prajazyk. Ten se poté rozdělil na dva jazyky: prabaltštinu a praslovanštinu, která byla východiskem pro všechny slovanské jazyky. Slovanské jazyky používají několik variant latinky (západoslovanské a západní jihoslovanské jazyky kromě srbštiny) a několik variant cyrilice (východoslovanské, východní jihoslovanské jazyky a srbština). Zajímavostí je, že území dnešní České republiky je geograficky nejzápadněji položenou oblastí, kam pronikl a kde zakořenil slovanský prajazyk, pocházející z východu. Problematika vzniku slovanského etnika, tedy jeho etnogeneze, zůstává stále nedořešenou otázkou. Slované se objevili v polovině prvního tisíciletí bez jasné návaznosti na předchozí kultury a ve velkém počtu osídlili rozsáhlé území Evropy. Podle některých teorií se zrodili smíšením různých etnických skupin, tomu však neodpovídá rozsáhlá expanze kmenů s jednotným jazykem a kulturou. Slované jsou etnickou a jazykovou skupinou Indoevropanů, žijící především ve střední a východní Evropě. Do historie výrazně poprvé vstoupili na počátku 6. století, kdy počala jejich expanze do velké části Evropy. Mnoho Slovanů později také osídlilo Sibiř, střední Asii a emigrovalo do různých částí světa. V současnosti mluvčí slovanských jazyků obývají víc než polovinu území Evropy. Podle svého jazyka jsou Slované děleni na východní (Bělorusové, Rusové a Ukrajinci), západní (Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci) a jižní (Bosňáci, Bulhaři, Chorvati, Makedonci, Slovinci a Srbové). Kromě toho existují uvnitř uvedených etnik skupiny, které jsou někdy považovány za samostatné národy, resp. jsou národy in statu nascendi a jejich etnicita je předmětem sporů (Černohorci, Dalmatinci, Goranci, Kašubové, Moravané, Pomaci, Rusíni, Slezané). V minulosti patřily mezi Slovany i kmeny/„národy“ dnes už vymřelé: Polabští Slované a Pobaltští Slované (a v jejich rámci další kmeny).










Slované tradičně vyznávali etnické polytheistické náboženství někdy označované jako slovanské pohanství. Mezi jejich božstva patřil hromovládný Perun, Veles, bůh podsvětí a skotu a Mokoš, velká matka. Ctili však i další bohy a širokou plejádu přírodních duchů a jiných mýtických tvorů. Až na výjimky u Polabských Slovanů nestavěli chrámy, ale vykonávali kult v hájích, na výšinách a uměle vytvořených obětištích. Ve svátcích, lidových zvycích a pohádkách doznívají archaické náboženské zvyky dodnes a o přímou obnovu slovanského pohanského náboženství se pokouší novopohanské hnutí 'rodnověří'. V 7. a 12. století pak přijali Slované křesťanství, východní a jižní především pravoslaví (část z nich později přešla na řecký katolicismus) a západní římsko-katolické. Bosňáci vyznávají sunnitský islám a mezi některými slovanskými národy existuje velké procento ateistů a agnostiků. Veles (Volos) je slovanský bůh podsvětí, bohatství, magie a stád. Jeho nejbližším protějškem je baltský Velnias a v lidovém prostředí byl po christianizaci identifikován s Ďáblem, ale také některými světci. Dobové zprávy o něm pochází pouze z ruského prostředí, ale folklór a toponyma napovídají že byl ctěn i ostatními Slovany. Společně s hromovládným Perunem tvoří ústřední dvojici slovanské mytologie, jisté náznaky konkurence či přímo nepřátelství mezi těmito dvěma bohy vedli některé badatele k teorii že Veles je chtonickým hadím protivníkem nebeského Peruna. Obvykle bývá považován za rohatého a chlupatého boha a je spojován s kultem medvěda. S největší pravděpodobností je s ním totožný skotí bůh Volos.
Jeho jméno je tradičně odvozováno od indoevropského kořene *uel "pastvina, louka" souvisejícího s představou světa mrtvých. Kromě jména Veles se ozývá i v označení Elysejská pole, Valhalla či Ull. Je mu blízký také kořen *wel ve významu "vidění, prozření". Veles může být srovnán s některými bohy polabských Slovanů jako je Trihlav, Černoboh, případně Svantovít. Typologicky i etymologicky je blízko baltský Velnias, srovnat ho lze s védským Varunou, méně jasně s keltským Cernunnem a Vellaunosem, védským démonem Vrtrou a severským Ódinem. Blízký je také litevský výraz véles "duše mrtvého". Na jeho podobu nejspíš mělo vliv i ugrofinské náboženství. Po christianizaci byl jako bůh podsvětí identifikován s Ďáblem, ve své laskavější podobě splynul s křesťanskými světci, jako ochránce dobytka se sv. Blažejem a sv. Dimitrijem, jako šprýmař se sv. Mikulášem a u Srbů a Chorvatů se sv. Sávou. Veles je bohem podsvětí, chápaného jako příjemné a zelené pastviny obydlené dušemi mrtvých hlídajících božská stáda. Jako pánovi mrtvých mu byl zasvěcen zimní svátek Velja noc, slavnost konce roku doprovázená koledami. Jako bůh podsvětí byl i patronem magie a bohatství, možná i hudby. Byl také pánem stád, což opět souvisí s bohatstvím, a pastevectví, což vysvětluje jeho předpokládanou rivalitu s Perunem, bohem rolníků. Jistý význam i pro polní hospodaření však napovídá v Rusku dosud přetrvávající zvyk stříhání prvních klasů a jejich svazování do „Velesova vousu“, chránícího sklizeň před zlými duchy. Kromě toho je i bohem lesa či přímo Pánem zvířat. Uvažuje se i o souvislosti s kultem plodnosti.
Zdroj: Wikipedia



Lingvisté nedávno zrekonstruovali cca. 6.000 let starý jazyk, který je podle této teorie oním jednotným pra-indo-evropským jazykem, kterým hovořili naši předci. Tento pra-jazyk byl přímým předchůdcem většiny evropských a asijských jazyků a nyní máme jedinečnou příležitost poslechnout si jak zní. Lingvista Andrew Byrd nahrál pro časopis 'Archeologie' dramatizované čtení, a to pouze za pomoci slovníku, který existoval před 6000 lety. Eric Powell vysvětluje: Pra-indo-evropským jazykem mluvili lidé, kteří žili zhruba od 4.500 až 2.500 tis. let př. n.l., a kteří nezanechali žádné psané texty. Vyvstala tedy otázka, jak onen pra-jazyk zněl. V roce 1868 vytvořil německý lingvista August Schleicher bajku, na základě zrekonstruovaného základu pra-indo-evropského jazyka a názvem "Ovce a koně". Tak jak od té doby lingvisté zjišťují víc a víc o našem pra-jazyku, je i tato bajka neustále aktualizována, aby odrážela nejnovější pochopení toho, jak tento mrtvý jazyk zněl v mluvené podobě, před 6.000 lety. Poslechněte si její nejnovější verzi.