Teorie všeho [v kostce]


Motto: Základ života všech věcí je to, co je přivádí k životu. Dává plodnost pěti zrnům v půdě a tvoří součást souhvězdí. Když plyne po nebesích a proudí po Zemi, říká se mu neviditelné božstvo. Když spočívá v hrudi lidských tvorů, říká se mu mudrc.
- Lao-c

"Mudrc" neboli tao v našem hrudníku je to, čemu se říká síla ticha. Tane­c, který čekal na své uskutečnění. V uvedeném citátu je vnitřní moudrost v našich tělech tatáž moudrost, jíž se vyznačují hvězdy. Čuang-c' později vyložil "tao, jež nelze postihnout slovy" jako "prvotní sílu". Tato síla je hmatatelnou zkuše­ností tendencí pohybu, která vytváří smysl pro tok a snad­né pohyby či dobré zdraví. Získáme-li přístup k těmto ten­dencím, dospějeme k přeměněným stavům každodenního vědomí. V uvolněném stavu, jenž se vyznačuje uvolněnou myslí, provázeném jasným uvědoměním se blížíme ústřed­nímu zážitku, který nacházíme v mnoha duchovních tradi­cích, zážitku jednoty, kde se věci stávají, aniž bychom do toho dění nějakým způsobem zasahovali.



Prázdná otevřenost se v zen-buddhismu nazývá mu-shin, zatímco tibetský buddhismus používá označení rigpa. Tibetský buddhista, lama Sogyal Rinpočhe, mluví o předsnění či stavu rigpa jako o "základní nepřeměněné mysli, o určité inteligenci, jež stojí za vším a kterou lze za­žít prostřednictvím relaxace, jež uvolní vaši mysl a přivede ji do potřebného stavu". Ve stavu rigpa je možné "nejvnitřnější podstatu mysli, která je absolutně a vždy nedotčená změnou nebo smrtí, označit za samotnou znalost znalos­ti." Rigpa je uvědomění si podstaty, z níž povstávají a jsou utvořeny všechny věci. Ve stavu rigpa se objeví vní­mavá podstata událostí - vesmírná inteligence. Člověk cítí nelokální, všudypřítomný aspekt jakékoli takzvané každo­denní události. V tomto stavu není květina pouhou květi­nou; namísto toho, jak by možná řekli australští domorod­ci, objevíte "snění květiny", její nadčasovou moc. Stejně jako částice může být podle kvantové fyziky v jakoukoli dobu kdekoli ještě předtím, než je zpozorová­na, ve stavu mu-shin nebo rigpa můžete podle zen-bud­ dhismu či tibetského buddhismu vycítit jemnou nelokální "předehru" každé skutečné události. Než se tyto události projeví v každodenní realitě, napojíte se na ně ve snech či ve svém srdci.



Keido Fukušima jednou jednou ukázal tento stav vědomí, když před malováním - neboli tvořením kaligrafie - nějakou dobu meditoval. Během meditace seděl upro­střed místnosti a měl před sebou položený štětec s papírem. Pak, když se dostal do toho "správného" stavu, vzal štětec a dílo bylo během minuty hotovo. V tomto stavu ukázal, jak může malíř umožnit těmto jemným tendencím, aby vedly jeho ruku. Stav mu-shin lze přeložit jako tvůrčí mysl, přesto­ že častějšími překlady jsou ne-mysl, prázdnota či nicota. Kreativní mysl mi z psychologického hlediska dává velký smysl, protože pokud se při zaposlouchání do jemných ten­dencí vaše mysl naladí na sílu ticha, najednou vás naplní prázdnota, přičemž jste velmi vnímaví a kreativní. V tomto stavu přestávají vědomí vašeho každoden­ního já ovládat myšlenky, vjemy a pocity a začínáte se otevírat jemnému a nepředvídatelnému vlnění (ve vašem těle a v celém přirozeném světě). Přeměněné "duchovní" stavy otevírají jedince vůči určité prvotní tvůrčí síle, což může mít za následek výskyt nepředvídatelných představ a po­hybů. Síla ticha je vůdčí tvůrčí inteligencí, s níž se může­ me setkat ve zvláštních stavech vědomí a kterou lze využít k tomu, abychom objevili, kam sahají naše tvůrčí schop­nosti. Tento stav ticha nejprve vyvolá podvědomé tenden­ce, pak počáteční signály a nakonec naši pozornost upou­tají drobné "záškuby". V obvyklém každodenním vědomí máme sklon tato drobná znamení a tělesné vjemy přehlížet, protože jsou sotva postřehnutelné, iracionální a trvají jen krátce. Při plném vědomí však lze tyto impulzy snadno vní­mat.

Bylo zjištěno, že pokud dojde ke stlačení vakua ne­boli (prázdného prostoru), objeví se v něm částice, které tam předtím nebyly, v prostoru je tedy něja­kým způsobem obsažena hmota. Tyto objevy vedou k závěru, že mezi vědou a buddhistickou madhjá­nickou teorií prázdnoty lze nalézt jistou shodu.
- Jeho Svatost XIV. Dalajláma

Každý fyzický objekt ve vesmíru má mohodimen­zionální charakter a je propojen se vším, co jej obklopuje. Dnešní biologie však často hovoří o životě jen z hlediska rozměrů všeobecně uznávané reality. Jasnou, lokální defi­nici života orientovanou na tělo je ovšem obtížné vytvořit, aniž vezmeme v úvahu hyperprostorové myšlení, jež zahr­nuje svět nelokální kvantové mechaniky. Astronomové a biologové věří, že život na zemi za­čal asi před třemi miliardami let. Podle některých vědec­kých teorií a důkazů lze původ vesmíru spojovat s velkým třeskem, k němuž došlo před osmnácti miliardami let. Po­kud se kosmologové nemýlí, naše Země a sluneční sou­stavy vznikly přibližně před pěti miliardami let. Výzkumy ukazují, že první známky života se na Zemi objevily asi před třemi miliardami let. Nikdo nedokáže s jistotou tvrdit, jak vznikl onen složitý celek zvaný život. Co přiměje sou­bor chemických látek, aby se náhle zkombinoval, propojil, sloučil, aktivoval a vytvořil tak živý organismus? Kvantová mechanika nato nemá jednoznačnou od­pověď, přestože víme, že podle kvantové teorie se čás­ ti hmoty "objeví" z ničeho neboli z vakua za takzvaných stavů s nulovou energií. Buddhismus zastává podobné sta­novisko, alc užívá v této souvislosti pojem prázdnota. Dalajlama pro­hlásil, že hmota a snad i sám život jsou "obsaženy" v nedu­alistickém, nelokálním světě podstaty.



Don Juan vybízí své učedníky, aby vnímali své okolí, což je nezbytné k tomu, aby mohli využívat šamanské "schop­nosti" ke "splynutí s nocí" a k pohybu tmou. Toto vnímání se podobá nelokálnímu propojení nebo životnímu prožitku, kte­rý spojuje pozorovatele a pozorované, jak popisuje Jacques Lusseyran, který v osmi letech oslepl. V níže uvedené citaci, jež pochází z Lusseyranovy autobiografie 'A bylo tam světlo', vypráví o tom,jak vnímal desku stolu: "Abych to zjistil, zatla­čil jsem prsty a stůl na tlak k mému údivu okamžitě reagoval. Domníval jsem se, že v důsledku své slepoty budu muset jít předmětům vstříc, ale ony ke mně namísto toho samy přichá­zely... Nevěděl jsem, jestli se dotýkám jablka nebo zda se ono dotýká mě. Stal jsem se jeho součástí a jablko se stalo součástí mě... všechno se podobalo tlaku a protitlaku... trávil jsem celé hodiny tím, žejsem se opíral o jednotlivé předměty a umožnil jsem jim, aby se opíraly o mě." Pokud ztratíme běžnou schopnost vidět, musíme vyu­žívat "hypersmysly" a s jejich pomocí objevit hyperprostor, který ve svém každodenním životě přehlížíme. Pokud pro­citneme a uvidíme namísto toho, abychom pouze bezděky pozorovali, budeme mít pocit, že jsme s celým svým okolím těsně propojeni. John Cramer, který tento svět charakterizu­je pomocí "odražených vln" neboli jevu, který nazývám spo­luodrazové impulzy, při popisu kvantového světa podotýká, že v nejhlubší úrovni nelze rozlišit, zda signály vysíláme my sami, či zda jsme jejich příjemci. Vnímání a uvědomění se možná neděje v nás. Zastávám názor, že zdroj života jako takový nepřebývá v žádném konkrétním těle, nýbrž je sdílenou zkušeností nás všech a má spojitost s naším prostředím a vším, co je součástí vesmíru. V rámci všeobecně uznávané reality se můžete zabý­vat "svým" životem. V rozšířeném uvědomění se však ži­vot stává sdíleným procesem, který neustále rozvíjí vjemy z rozmanitých míst. Z experimentálního a teoretického pohledu, z hle­diska buddhismu a fyziky lze život označit jako skutečnost spojenou s všeobecně uznávanou realitou a jako neměřitel­nou zkušenost s říší snů. Soudě podle původního významu slova život naši předkové zjevně věděli, že existuje vzá­jemná spojitost mezi životem a tendencemi. Ve slovníku Merriam-Webster's je život spojený s "energií, temperamentem, jiskrou a tendencí reagovat".
- Vyňato z knihy 'Kvantová mysl a léčba'

P.S. Přiložené video má slovenské titulky, které je třeba si zapnout.




Prispej
Pinterest