Motto: Blázni spěchají tam, kam se andělé bojí vstoupit.
- Alexander Pope
Ve své knize Cesty písní (The Songlines) z roku 1987 vypráví Bruce Chatwin o tom, že australští domorodci musí znát místní posvátnou píseň, aby v životě obstáli. Lidé odjakživa věřili, že zpěv písní v přeměněném stavu vědomí mění svět. To, čemu říkám síla ticha, mohl být pro naše domorodé předky, pro něž se geologie stala posvátnou oblastí, Velký duch, který vytvořil Zemi. Písně, hudba a melodie i pohyb a vlny, to vše probouzí k životu. Máme-li vycházet z práce některého z těch nejslavnějších a nejkontroverznějších vědctů typu Davida Bohma, můžeme konstatovat, že fyzika dnes dochází k závěrům, jež tyto dávné názory potvrzují. Jedna Bohmova myšlenka tvrdí, že kvantové vlny obsahují dané informace, řečeno jeho slovy - "pilotní vlny vedou předměty, jako by (vlny) měly jakousi zakódovanou moudrost". Domorodé sny a Bohmovy pilotní vlny jsou tím, čemu bychom mohli říkat duch atomů, který uvádí naše těla do pohybu.
Domorodý mýtus vypráví o legendárních totemických bytostech, které ve snovém čase procestovaly všechny kontinenty a zpívaly o každém, kdo jim přišel do cesty - o ptácích, zvířatech, rostlinách, skalách a tůních - a při tom zpěvu začal existovat svět.
- Bruce Chatwin Cesty písní
Mnoho vědců zastává názor, že v živé stejně jako takzvaně neživé hmotě se objevuje jakási vůdčí síla. Řecký filozofAristoteles pokládal život za sílu, která organismům přiděluje vlastnosti. Celý vesmír navíc viděl jako jeden organismus, jejž nelze dělit na jednotlivé části. Představitel moderní teoretické fyziky Paul Davies ve své knize Pátý zázrak zdůrazňuje, že věda silně podceňuje starší představy o životě jako vůdčí životodárné síle. Jde o těžko postižitelný, neměřitelný faktor hmoty pokládaný za původce života, který se pohybuje souběžně s hmotným tělem a informuje je o směru, jímž se mají ubírat. Fyzik Paul Davies zastává podobný názor jako Aristoteles, Leibniz a Driesch a věří, že tajemství života je ukryto v neviditelných, informačních vlastnostech hmoty. Jak uvádí v Pátém zázraku, má pocit, že tyto informační vlastnosti se nacházejí ve vlnové funkci. Život - neboli růst a vývoj organismů, pro něž je charakteristická samostatnost a komplexnost a které jsou schopny se rozmnožovat, metabolizovat a přijímat potravu - podle Davise pochází z informačního obsahu nelokální globální vlnové funkce. Jinými slovy, hadovitá vlnová funkce je dalším druhem moderní vůdčí síly.
- Vyňato z knihy Arnolda Mindella 'Kvantová mysl a léčba'
Kdysi dávno mě velice zaujal jeden příběh. Za Dalai Lamou, když byl na turné - tuším po Anglii - jednou přišla velmi plačící - my bychom řekli hysterická - žena s naléhavým sdělením ohledně planety Země. Na první pohled - podle našich běžných společenských měřítek - vykazovala všechny známky bláznovství, tedy stavu který považujeme za nepřípustný a vytěsňujeme jej mimo zdi naší "normální" běžné reality. Dalai Lama ji objal kolem ramen a vzal ji stranou, kde ji velmi pečlivě vyslechl. Byl v tom pro mě jednak akt neskonalého soucitu a pak také zřejmě fakt, že ta žena měla zřejmě Jeho Svatosti skutečně co předat a pouhý fakt, že neunesla momentální příliv energie , jenž u ní zapříčinil "nenormální" chování pro něj vůbec nic neznamelo, protože viděl za něj.
Když se mi dnes ráno dostalo do ruky video s názvem 'Disturb reality' [Naruš realitu], okamžitě se mi vybavila vzpomínka na ten příběh s Dalai Lamou. Je totiž stejně jednoduché/složité někoho odsoudit, jako ho uvidět. Záleží pouze na nás a úrovni naší síly, co si vybereme. Ten mladý muž je - řečí naší běžné společenské mluvy - bezesporu mimo. Možná ale nebudu sám, kdo vidí, že je taky "napojený" a tím se pro mě stává svatým mužem - nádherným bláznem - který má co přinést a spěchá nás ozdravit právě tam, kam se andělé bojí vstoupit.
Tweet