Prozkoumejme nyní představy o životě z hlediska termodynamiky. Lokální biologické definice života jsou rozšířeny o fyziku energetického přenosu, která popisuje život v souvislosti se sdílenými kosmologickými energiemi. Termodynamika popisuje náš život jako určitou formu řádu, jenž závisí na existenci či případném zániku Slunce. Stejně jako na ostatních zdrojích energie. Život pochází z negativní entropie energetických zdrojů typu Slunce. V určitém smyslu platí, že hvězdy umírají, abychom mohli žít. Během našeho života se řád našeho těla postupně poruší a v okamžiku smrti se obrátíme v prach - čímž poskytujeme výživu jiným formám života. S využitím koncepce entropie a energetické podpory se představa o životě stává jevem vzájemné závislosti. Veškerý život na Zemi je kosmologicky spojen s energií hvězd. Veškerá využitelná energie, například ta, která zahrnuje pojetí života spojené s všeobecně uznávanou realitou, má formu, které říkaj í fyzikové "negativní entropie". Entropie je forma chaosu. Život je, jednoduše řečeno, řád neboli negativní entropie. Když systém ztratí svůj řád neboli negativní entropii, dochází k jeho rozpadu nebo zániku. Na Zemi je naším hlavním zdrojem negativní entropie Slunce. Původ života na Zemi je proto spojen se zdroji negativní entropie a využitelnou sluneční energií. Země čerpá výživu ze Slunce. Naše těla na Zemi získávají zčásti život ze Slunce. Fyzikové však odpovídají: "Ne! Místní řád je jen dočasný. Daní za místní řád na Zemi je chaos v ostatním neuspořádaném vesmíru. Vy a já i ostatní příslušníci lidské rasy, vývoj našeho druhu i jiných druhů, to vše jsou příklady otevřených systémů, jež obývají planetu ozářenou Sluncem. Momentální řád existuje na úkor Slunce!"
Tweet