Motto: Když jsem dostatečně dlouho zíral do propasti, uvědomil jsem si, že propast zírá do mně.
- Friedrich Nietzsche
K pochopení, přijetí a uplatnění základních principů kvantové fyziky v životě se dá přistupovat nejrůznějšími způsoby. Tím asi nejzákladnějším je vědecká teroie superstrun, elegantně a harmonicky sjednocující obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku, jež jsou jinak do jisté míry neslučitelné. Tato teorie předpokládá, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Veškeré interakce se redukují na spojování a rozpojování strun. Podle teorie superstrun má vesmír – namísto nám dobře známých čtyř rozměrů – jedenáct rozměrů (jeden časový a deset prostorových). Dodatečné rozměry jsou ovšem svinuty do variety malé velikosti, v důsledku čehož unikají přímému pozorování. Pro mě osobně má tato teorie své kouzlo právě v pojmu oněch "strun" - velmi mě láká představa vibrujícího vesmíru, který "hraje" svou nádhernou "hudbu", jíž jsme prodchnuti a ze které prostřednictvím "posvátné písně" povstáváme, abychom jí opět byli zničeni v nikdy nekončícím koloběhu kosmických cyklů, popsaném v prastarých indických Védách.
Další možností je poznání a vpuštění síly ticha do života prostřednictvím snění. Některé sny vám jasně ukážou, jakým směrem se váš život bude ubírat. V každodenním životě však jednáte tak, jako byste si nebyli jistí, jak postupovat dál. Během dne pociťujete určitou jemnou sílu, jež má svůj původ v hlubinách nočního ticha a která naše tělo uvádí do pohybu, a přesto ji obvykle ignorujeme. Když se ohlédneme zpět a zamyslíme se nad svým dosavadním životem, poznáme, nakolik jej ona síla vždy ovlivňovala. Naše životní dráha se ve skutečnosti zdá téměř nevyhnutelná. V určité chvíli se nám něco může jevit jako náhoda, ale při hlubším prozkoumání zjistíme, že jde o nevyhnutelný vývoj událostí. Život může vypadat jako chaotická změť událostí. Při zpětném ohlédnutí však zjistíme, že za každým zdánlivě náhodným jednáním stála zmíněná síla ticha. Cesta, po níž se ubíráte a které říkáte "život", vypadá nevyhnutelně, přestože v určitých chvílích můžete mít pocit, že se silou, jež ji ovládá, lze smlouvat. Pohled do minulosti vás však ujistí v tom, že ona síla je neúprosná. Teprve pak si uvědomíte, že vám nezbývá než se jí podřídit, jinak vás zničí. Nemá smysl předstírat, že tato síla neexistuje, protože pokud ji ignorujeme, projeví se děsivými tělesnými symptomy. Pokud se otevřete síle ticha, vydáte se na nekonečně dlouhou cestu plnou úžasných objevů. Síla ticha má spojitost nejen s naší osobní zkušeností, ale i s původem vesmíru. Věda tuto realitu, která nepodléhá omezení v čase ani v prostoru, nedokáže pojmout, ale její energii lze vysledovat v matematické fyzice kvantové teorie. Jde o sílu s určitou skrytou inteligencí, o jakýsi druh kvantového vědomí.
Lidská bytost je součástí celku, kterému říkáme vesmír. Jsme omezeni v čase a prostoru. Někdy prožíváme svou myšlenkovou a pocitovou zkušenost jako někdo, kdo je oddělen od zbytku. Je to svého druhu optická iluze, způsobená naší myslí. Tato iluze je pro nás jistého druhu vězením, omezujícím naše touhy a náklonost pouze k několika nejbližsím osobám v našem okolí. Naším úkolem je se z tohoto vězení osvobodit rozšiřováním okruhů našeho soucitu tak, aby zahrnul všechny živé bytosti a veškerou přírodu v celé její kráse.
- Albert Einstein
Další z oblastí hodnou zkoumání je hudba, resp. vibrace zvuku, vytvářející harmonické celky. Výzkumy ukazují, že nejen lidem, ale i rostlinám se daří lépe, když se jim hraje určitá hudba. Peter Tompkins a Christopher Bird popisují ve své knize Tajemství života rostlin (1989), jak rostliny zjevně milovaly Schubertovu, Bachovu a Beethovenu hudbu, ale když se jim hrál rock, rostly opačným směrem, pryč od rádia. Hudba Raviho Shankara na ně působila tak, že rostly horizontálně směrem k reproduktoru, z nějž hudba vycházela. Zkušenost se spojením mysli a těla, ke kterému dochází, zatímco slyšíme nebo cítíme zvuky symptomů, můžeme nazvat "přechod kvantového stavu". K překrývání či přechodu dochází mezi psychologií a biologií, mezi psychologickým významem zvuků a biofyzikou symptomů. Tento přechod nastává v důsledku jednoty či podobnosti vzorů, jež se nacházejí v obou světech. Jev přechodu ukazuje na existenci nějakého samostatného světa, světa podstaty, který stojí za paralelními prožitky, k nimž dochází na úrovních, které v současné době označujeme jako psychologie, fyzika a medicína. Domorodé představy o zvuku spojeném s naší vlastní zkušeností a svrchními harmonickými tóny vám možná pomohou k tomu, abyste si vytvořili představu o významu subatomárních tělesných stavů a biologii života. Neměřitelné kvantové vlny jsou analogické s vibračními slovy písní, jež jsou tvořeny zvuky a melodiemi, nápěvky a mýty a které nás vedou k činům.
Rozmanitá dobrodružství, jež zažívali naši předkové, u nich rozvíjela dovednosti potřebné pro život a lov. Jejich písně, příběhy a malby jsou vzájemně provázány. Země byla při svém vzniku doslova "vyzpívána". Písně, hudba a melodie i pohyb a vlny - to vše probouzí k životu. Máme li vycházet z práce některého z těch nejslavnějších a nejkontroverznějších vědctů typu Davida Bohma, můžeme konstatovat, že fyzika dnes dochází k závěrům, jež tyto dávné názory potvrzují. Kvantové vlny obsahují dané informace, řečeno jeho slovy - "pilotní vlny vedou předměty, jako by (vlny) měly jakousi zakódovanou moudrost". Domorodé sny a Bohmovy pilotní vlny jsou tím, čemu bychom mohli říkat duch atomů, který uvádí naše těla do pohybu. Myšlenka vůdčí síly vždy patřila k základním představám lidstva. Gottfried Wilhelm Leibniz, německý filozof, matematik, fyzik a objevitel početních zákonů (souběžně s Newtonem), který žil v sedmnáctém století, nazval konečnou realitu hmotných věcí monádami nebo entelechiemi - neboli informujícími duchy. Všechny objekty mají podle něho vnitřní, sebeurčující životní sílu. Hans Driesch, německý biolog z dvacátého století, využíval koncepci entelechie, aby určil vnitřní zdokonalující princip, který podle něho existuje ve všech živých organismech. Tento vědec se zjevně vydal v Aristotelových a Leibnizových stopách a považoval entelechii za životodárnou sílu. Entelechie byla podle něho určitým druhem duše, jež odpovídala za rozvoj všech živých organismů.
Tuvinci z Mongolska a ze Sibiře jsou v dnešní době pravděpodobně nejznámějšími zpěváky svrchních harmonických tónů. Jejich pastorální hudba má spojitost s dávnými tradicemi animismu, víry, že přírodní objekty a jevy mají duši nebo jsou obydleny duchy. Ve vitalistické koncepci se hory a řeky projevují nejen ve formě svého fyzického tvaru a místa, ale také jako zvuky, jež produkují. Národy starověké Indie věřily, že samotná Země byla stvořena ze zvuku "Óm".
Fyzik Paul Davies zastává podobný názor jako Aristoteles, Leibniz a Driesch a věří, že tajemství života je ukryto v neviditelných, informačních vlastnostech hmoty. Jak uvádí v Pátém zázraku, má pocit, že tyto informační vlastnosti se nacházejí ve vlnové funkci. Život - neboli růst a vývoj organismů, pro něž je charakteristická samostatnost a komplexnost a které jsou schopny se rozmnožovat, metabolizovat a přijímat potravu - podle Davise pochází z informačního obsahu nelokální globální vlnové funkce. Jinými slovy, hadovitá vlnová funkce je dalším druhem moderní vůdčí síly. Oxfordský kosmolog Roger Penrose, který se zabývá spojitostí mezi vědomím a zemskou přitažlivostí, v knize Císařova nová mysl vyjadřuje názor, že gravitace působí na biomolekuly prostřednictvím kvantových procesů. Původ života je podle něj spojen se zemskou přitažlivostí, zakřiveným tvarem vesmíru a s jeho původem. Mnohé z těchto nových názorů v oblasti fyziky, jež se týkají vědomí a života, má zjevně kořeny v závěrech, k nimž v polovině dvacátého století došel David Bohm. Tyto závěry jsou vysvětleny v jeho knize "Nerozdělený vesmír: ontologický výklad kvantové teorie". Autor zde proniká k základům fyziky a objasňuje jednotu a nelokální charakter vesmíru, který vyšel najevo během prvních experimentů s nelokalitou. Pro Bohmna je kvantová vlnová funkce nosičem informace, který neustále reaguje na své okolí.
Pokud dojde k jakékoli události, podílí se na ní všechno. Všechny aspekty dané události jsou vzájemně provázány. Vaše vlnová funkce například popisuje váš vztah k druhým lidem. Vaši židli, váš hrnek a všechny věci kolem vás jako spolutvůrce a spoluúčastníky daného procesu. David Bohm užívá výraz pilotní vlna, který popisuje "aktivní" informaci ve vlnové funkci. Představoval si to tak, že pilotní vlna následuje a vede pohyb částic. Vlna se podle něho pohybuje souběžně s objekty a vede je, což nám může připomínat Aristotelovy, Leibnizovy a Drieschovy závěry spojené s entelechií.
ॐ
A právě k této části se váže další, má pravděpodobně nejoblíbenější možnost poznání - pozorovat život. Život a jeho projevy s sobě nese všechny výše popsané aspekty a jsme li schopni alespoň na chvíli zastavit své obvyklé mitote, spojené s uvažováním, rozprostře se před námi v celé své kráse síly ticha. Denně jsme svědky kosmických zázraků stvoření a zničení. Všude kolem nás pracují všudypřítomné pilotní vlny, jež vedou vše živé. Denně čelíme kráse, kterou snad ani není možné unést. Najít ostrůvek řádu a smyslu uprostřed zdánlivého všeobecného chaosu poskytuje nesmírně léčivé spočinutí a oddych, vedoucí k přísunu nové síly do dalšího dobrodružství života. Malou nápovědou, jak se k takovému ulehčení dopracovat, může být hudba/písně ve spojení s pohybem těla. Vidím to zcela jasně. Stále ještě mezi námi žijí lidské bytosti, které na sebe nezapomněly - pojďme se od nich učit.
Tweet