Celý náš život je jedna příprava. Každý den, každá situace, každý oka mžik, i to zdánlivě nejmenší a nejbanálnější - právě v tom nás Duch prověřuje, jak a zdali jsme připraveni. Duchem přítomni, jak Ducha-plně reagujeme. Jak odcházíme ze situací? Jako tupec a blbec? Neexistuje nic takového jako "duchovní" nebo "neduchovní" činnost. Existuje jen naše přítomná existence a naše vlastní míra připravenosti zachytit Ducha místa, události, účastníků a Ducha-plně na ně reagovat.
Nic se nezměnilo, až na to, že se změnilo všechno.
- David Mitchell
Před dvěma dny, během odpoledního spánku (který mimochodem velmi doporučuji, protože je skvělým dobrodruhem vědomí) jsem spontánně upadl do živého lucidního snění. V něm ke mně seshora připlula jakási zvláštní bytost, pravděpodobně ženského pohlaví (zřetelně jsem cítil potentum femininum) a velmi úpěnlivě mi do ucha šeptala své jméno. Bylo to velmi naléhavé, ale nedávalo mi to žádný smysl. A pak ke mně odnikud zničehonic přišlo poznání, jež zaklaplo do těla, doprovázeno obrovským návalem energie, jež mě doslova vymrštila do stavu totální bdělosti. Byla to nenarozená bytost, o kterou jsme přišli s mou předchozí ženou předtím, než se nám narodil náš první syn. Dávno zapomenutá, zasutá a uklizená životní událost se mi najednou zničehonic položila naživo přímo před čumák: "Přišla mi říct své jméno. Přišla se představit, protože pro ni bylo důležité mít jméno předtím, než odejde." Co následovalo bylo jedním slovem neposatelně kouzelné. "Něco" se totálně uvolnilo a vzniklý prostor se zalil lehkým radostným světlem. Bylo mi nepopsatelně dobře u vědomí toho, že jsem byl v přítomnosti této události, zároveň jsem ale také byl nepopsatelně překvapený.
A ještě jedna malá vzpomínka - záblesk - události, která se nikdy nestala. Vzpomněl jsem si, jak jsem jako dítě na Podolském potoce v Rýmařově lovil vranky. To jsou takové malé, nesmírně hbité ryby. Dělal jsem pro ně takové zvláštní pasti z kamenů, do kterých jsem je naháněl a uzavíral, abych je mohl "mít". Aby byly součástí mé přítomnosti. Abychom spolu někam putovali. A pak mi došlo, jak ta voda, prýštící z jesenických hor, neuvěřitelně voněla. Jako život sám.
Tweet