Horror vacui

Motto: "Vaše svoboda je pro mě ještě něco horšího, než horror vacui. Ať ji na rudo či oranžovo lakují, já radši prstem kundy maluji."
- Egon Bondy


Děsíme se tiché prázdnoty. Místa, kde ze všech koutů začnou vylézat démoni našich vlastních pofiderních co do činění, aby se nám postavili tváří v tvář a vyjevili jedna ku jedné všechny naše malé ušmudlané pokoutní špinavosti. Bojíme se přijít do takového místa. A tak raději ručně posouváme čas. Stále dopředu. Bojíme se dosáhnout čas, protože víme, že nás semele. Popisujeme, posuzujeme a pořád dokola meleme, zatímco nám kolem nosu permanentně krouží povolení vejít. A my? Je to jen strach. A pro ně je to kruh.

Samotu zaměňujeme za osamělost a stále čekáme, že "tam zvenčí" - z pustiny světa, vyprahlého až tak, že už není odkud brát - něco přiletí. Všechno je vyčerpáno a nás čeká jen další zdražení. Chybíme si do počtu. Strach z prázdnoty je největším strachem, protože je děsivější než smrt, kterou v poslední době volí čím dál víc těch nejsilnějších.



Nedávám hloupé návody a nikdy jsem neřekl, že existuje nějaký recept. Nikdo mimo vás nepřevezme zodpovědnost. Úsměvy, objetí a všeobjímající láska končí návratem do rutiny. Žádný víkendový pobyt vás nenaučí žít, ani najít cestu k sobě. Prázdných slov se nikdo nenají a všechny zkratky jsou neplatné, pokud nevedou terénem ryzího poznání. Mám na mysli skutečné poznání, o jaké je možné se opřít v hodině smrti. Raději bych měl v takové chvíli po boku básníka, než ekonoma. Definitivní znamená konečný. Co uvidíte, podíváte li se nyní z konce nazpět? Smysl? Kdo ho tam vložil? A proč? Je to jen další kulturální odbočka k tomu samému cíli? A kam vede? Ano, do prázdnoty, před níž nezachrání ani smrt.

Prázdnota ve smyslu lidské existence je pocit generalizované nudy, sociálního odcizení a apatie. Pocity prázdnoty často doprovázejí dysthymie, deprese, osamělost, anhedonie, zoufalství nebo jiné duševní / emoční poruchy, včetně schizoidní poruchy osobnosti, poruchy pozornosti s hyperaktivitou, schizotypální poruchy osobnosti a hraniční poruchy osobnosti. Pocit prázdnoty je také součástí přirozeného procesu zármutku, jenž vyplývá z oddělení, úmrtí blízké osoby, nebo jiných významných změn. Nicméně, konkrétní významy "prázdnoty" se mohou lišit v závislosti na konkrétním kontextu a náboženské a kulturní tradici, ve které je používán.
- Wikipedia

Až sem nás dovedla naše kultura: práznota je porucha, kterou je třeba něčím vyplnit. Kultura má řešení! Proto je nám blbě. Protože jsme se podvolili hrát nekončící hru na kulturální bytost, ze které je nám na zvracení a která nikam nevede. Základním výcvikem tibetských mnichů je tzv. 3-3-3 ústraní, kdy adept odchází meditovat do odloučené jeskyně po dobu tří let, tří měsíců a tří dnů. V naší kultuře je něco takového zcela nepředstavitelné. "Zatímco křesťanství a západní sociologové a psychologové zobrazují stav prázdnoty jako negativní a nežádoucí stav, v některých východních filozofiích, jako jsou buddhismus a taoismus je prázdnota (śūnyatā) realizovaným úspěchem. Mimo východní filozofie, se i někteří autoři domnívají, že lidé mohou používat přechodného stavu prázdnoty jako prostředku osvobození k osobnímu růstu." - Wikipedia



Ve vzduchu visí obrovská výzva. Dřímá v nás touha k návratu do světa magické moci pocitů. Šaman, jenž volá po svobodě. Divoká bytost z jiných krajů, která se touží prolomit z neviditelného vězení a vrátit se domů.  Prázdnota je omnibus projíždějící theatrem mundi. Vše povstalé z ničeho se navrací pádem do temnoty, ze které povstalo. Prázdnota je lékem, potenciujícím život. Líbí se vám lesklé věci? Pak jste ztraceni, tedy pokud se nesehnete jen proto, abyste je vrátili těm, kterým patří. Vaše srdce zaváží.

Tweet