Motto: Mnohočetnost je jen zdánlivá, popravdě řečeno, existuje jen jedno vědomí.
- Erwin Schrödinger
Schrödingerova kočka je myšlenkový experiment, který roku 1935 vymyslel fyzik Erwin Schrödinger, aby poukázal na nesrovnalost interpretace kvantové mechaniky při přechodu mezi subatomickým a makroskopickým světem. Představme si kočku neprodyšně uzavřenou v neprůhledné krabici. V krabici je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádobu s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, že po jedné hodině je 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozložil. Pokud přístroj detekuje rozpad nuklidu, uvolní plyn, který otráví kočku. Podle principů kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“ (existuje jakoby v obou stavech zároveň). Z toho vyplývá, že i celá soustava by se měla nacházet v superpozici stavů rozpadlý nuklid, mrtvá kočka a nerozpadlý nuklid, živá kočka. Avšak pokud otevřeme krabici, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, kočka rozhodně nemůže být „zároveň živá i mrtvá“. Otázkou proto zůstává, kdy soustava přestává existovat jako superpozice stavů a stává se z nich pouze jediný? Účelem experimentu je ukázat, že teorie kvantové mechaniky není kompletní bez zákonů, které popisují stav, kdy vlnová funkce kolabuje a kočka zemře nebo zůstane naživu namísto obou těchto stavů.
- Wikipedia
· · ·
Paradox tzv. Schrödingerovy kočky skvěle demonstruje, že kvantová kočka uzavřená v krabici je jak živá, tak mrtvá ve stejnou chvíli, dokud se nepodíváme dovnitř, abychom zjistili jedno nebo druhé. Taková je podivnost kvantové mechaniky. Ale v případě, kdy pouhý akt pozorování určuje výsledek experimentu je na místě otázka, co se stane, pakliže svůj pohled nikdy neodvrátíme.
Odpověď: Čas se tiše zastaví.
Toto je výsledek nové vědecké studie přijaté ke zveřejnění ve "Physical Review Letters" (prestižní vědecký časopis, jenž je publikován 52 krát za rok americkou Fyzikální společností). Fyzici na Cornell University v rácmi svého propracovaného experimentu prokázali, že během série rychlých měření atomů - což přeneseně odpovídá pohledu bez mrknutí oka - v podstatě zamrzne hmota na místě. Trochu to připomíná jednoho z plačících andělů Dr. Who, ty strašidelné sochy, o kterých se říká, že jsou "kvantově uzamčené" - tj. mohou se pohybovat pouze v případě, pokud nejsou přímo pozorovány.
Síla ticha má spojitost nejen s naší osobní zkušeností, ale i s původem vesmíru. Věda tuto realitu, která nepodléhá omezení v čase ani prostoru, nedokáže pojmout, ale její energii lze vysledovat v matematické fyzice kvantové teorie. Jde o sílu s určitou skrytou inteligencí, o jakýsi druh kvantové mysli.
- Arnol Mindell
Toto je kvantová verze jednoho z tzv. Zenových paradoxů, pocházejících od starověkého řeckého filozofa Zeno Elea, jenž si rád hrál s předpoklady lidí. Přemýšlejte o tom tímto způsobem: aby se plačící anděl přesunul z jednoho místa na druhé, musí nejprve překonat polovinu vzdálenosti k tomuto bodu. Pro dosažení této poloviny, musí ale nejprve překonat poloviční vzdálenost této poloviny a pak poloviční vzdálenost té další poloviny a tak dále až do nekonečna. Zeno tak došel k závěru, že toto jasně "dokazuje", že anděl se nikdy nemůže dostat z bodu A do bodu B a proto je jeho pohyb nemožný. Někdy je lépe ponechat myšlenkové experimenty v říši abstraktního filozofování, protože je samozřejmě možné, aby se plačící anděl přesunul z bodu A do bodu B (a pak vytrhl ubohý drn zpět v čase, aby jím nakrmil ukradenou "potenciální energii").
V subatomárním světě, kde vládne kvantová mechanika, se děje něco velmi podobného. Rozdělete čas do dostatečně malých úseků, a vše opravdu zamrzne na místě. Je to známé jako tzv. Zenův kvantový efekt. Tedy i v případě experimentu se Schrödingerovou kočkou hraje roli rozpad radioaktivních atomů, jenž určuje uvolňování jedu. Existují dva možné stavy: A (atomy se rozpadly) a B (atomy se nerozpadly). Pokud bychom se nikdy nepodívali do krabice, pak by se během plynutí času vytvořila tzv. superpozice obou stavů A a B. Oba stavy by existovaly zároveň, a pouze pokud bychom se podívali dovnitř krabice, by se tato podivná superpozice zhroutila do stavu A nebo B.
Nemá smysl předstírat, že síla ticha neexistue, protože pokud ji ignorujeme, projeví se děsivými tělesnými symptomy. Pokud se otevře síla ticha, vydáte se na nekonečně dlouhou cestu plnou úžasných objevů.
- Arnol Mindell
V roce 1977 fyzici navrhli, že pokud byste se dívali do krabice souvisle - tedy abych tak řekl prováděli měření v tak krátkých intervalech, že by se v podstatě jednalo o nepřetržitý proces - k žádnímu rozpadu by nedošlo, protože systém by neměl čas k vytvoření superpozice. Namísto toho by se hroutil zpět do původního stavu. Jako o tom před pár lety napsala Esther Inglis-Arkell: Řekněme, že je vysoce pravděpodobné, že se atom rozkládá po třech sekundách, ale velmi nepravděpodobné, aby se rozložil po jedné sekundě. Podívejte se na něj po třech sekundách a bude pravděpodobně rozložený. Ale ... sledujte ho třikrát v jednosekundových intervalech a s největší pravděpodobností nedojde k jeho rozložení. Pokaždé, když ho budete sledovat se vrátí do "původního" měřitelného stavu a čas se začne počítat od začátku.
Takže nepřetržitě sledovaný kvantový hrnec nikdy nezačne vařit a sledovaný plačící anděl se nemůže pohybovat. Toto není pouhá teorie. Experiment vědců Cornellovy Univerzity je jen posledním v sérii experimentů, jež potvrzují, že Zenův kvantový efekt se skutečně děje - a mimochodem existuje také tzv. "Anti-Zenův efekt," jenž spočívá v nepřetržitém zírání na hypotetický kvantový hrnec, jenž se tímto způsobem přivádí k varu rychleji - také experimentálně potvrzeno.
Zjednodušeně můžeme říci, že je to způsob pozorování [záměr], kdo nebo co následně vytváří události ve světě běžné reality. Zároveň se zde jasně rozkrývá zřetelný důvod, proč se čarodějové odjakživa snaží držet z dohledu obyčejných lidí, aby mohli volně putovat napříč světy. A to nemluvím o zřejmě opodstatněných obavách z tzv. uhranutí [angl. evil eye - doslova zlé oko], jež jsou dodnes hojně rozšířeny například v arabském světě. Ano, záměrná myšlenka spolu s upřeným pohledem mohou změnit realitu našeho světa k nepoznání, což v případě sociálních médií nabývá doslova obludných rozměrů.
Tým Cornellovy Univerzity používá laserovou past k zachycení schlazeného plynu rubidia v mřížce světla. Díky zvláštnosti kvantové mechaniky se tu a tam podaří některému atomu z pasti uniknout. Když ale opakovaně bombardovali atomy laserovými pulzy v kratších a kratších intervalech - ekvivalent nepřetržitého sledování Schrödingerovy krabice - stávalo se pro atomy stále obtížnějším a obtížnějším uniknout z pasti. Když se intervaly sledování stanou dostatečně krátkými, atomy vytvoří "plačící anděly" a jsou doslova zmrazeny na místě.
Pokud nemáme odvahu snít, nedojdeme k žádným objevům. Nejúžasnější vědecké zkušenosti se dějí prostřednictvím snů.
- Dan Goldin, velitel Americké národní agentury pro letectví a kosmonautiku
Snové zkušenosti síly ticha spolu mohou v rámci vesmíru vzájemně souviset. Základní vzorec, jenž se nachází v subatomární teorii pro veškerou hmotu - funkce kvantových vln - je jedním z elementárních vzorců celého vesmíru. Když Erwin Schrödinger ve dvacátých letech dvacátého století poprvé objevil tento vlnový vzorec, byl si jistý jeho "materiální podstatou". Matematickým vlnám tohoto vzorce říkal "látkové vlny". Dnes víme, že tyto vlny nemají materiální podstatu ve smyslu měřitelných vln na vodní hladině. Jsou však elementárnější než zjevná materiální podstata velkých objektů a těl. Tento základní vzorec je matematicky přesný a vystihuje pravděpodobnost událostí, jež se přihodí v každodenní realitě. Tato vlnová funkce je typická pro mnohé závěry kvantové fyziky spojené s událostmi každodenního života, které se velmi výrazně liší od newtonovské fyziky. Klasická fyzika a medicína jsou jsou úzce spojeny s pojetím Isaaca Newtona, jehož názory z konce 17. století přetrvaly do dnešní doby. To, co klasická fyzika považuje za kuličku nebo jakýkoli jiný předmět nebo těleso, je z hlediska kvantové fyziky pokládáno za atomy nebo subatomové částice. Matematika kvantové fyziky ve skutečnosti popisuje svět, kde již nutně nemusí platit zákonitosti příčiny a následku, nemluvě o přesném významu bodu a částice. Kvantová fyzika je popsána matematickými vzorci. Polohu a rychlost částic nelze například v běžné realitě přesně změřit. Navíc neexistuje žádný jednotný způsob, jak matematice kvantové fyziky porozumět. Navzdory ranným úspěchům myšlenky spojené s kvantovou fyzikou dnes vědci stále neví, jak naložit s jejími zvláštními a poněkud nahodilými zákony. Zdá se, že neexistuje žádný vůdčí princip. Co je to ona vlnová funkce? Tato ústřední záhada kvantové mechaniky zůstává až dodnes velkým tajemstvím.
 |
| "Nejkrásnější věcí, kterou můžeme zažít je záhada tajemství. Ta je zdrojem veškerého skutečného umění a vědy." |
