Nad ránem začalo být u vyhasnutého ohně chladno a mladý muž se probudil. Ne docela, jen tak napůl, ale dost na to aby vnímal, co se okolo děje. V ranním šeru uviděl podivné zvíře, které se k nim pomalu blížilo. Mělo tělo šakala i člověka. Zvířecí hlavu i lidskou. Blížilo se obezřetně, jako by mapovalo neznámý terén a nebylo si jisté, jak moc se může příbližit. Postupovalo tiše v malých obloucích, které se zvolna uzavíraly. Mladý muž oněmněl hrůzou, něco takového v životě neviděl. "Done Pedro," zašeptal, "Done Pedro, podívejte," zbytek slov zanikl v hrozném zavytí a jekotu, který se zničehonic rozlehl ranní pouští. To se jiné, podobné zvíře zezadu přiblížilo k tomu prvnímu a se strašným řevem se na něj vrhlo. Byl to boj na život a na smrt. Vzduchem létaly kusy masa, chlupů a zubů. Zvířecích i lidských. Bylo to šílené a děsivé. Změť podivných těl, svíjejících se v souboji a bolesti v prachu pouště, jenž se zvedal a vířil stále divočeji, až v něm obě zvířata zmizela úplně. Najednou se ozvalo táhlé bolestivé zavytí, které se pomalu začalo vzdalovat. Když prach usedl, obě zvířata tam nebyla. Na místě zůstaly jen stopy zápasu v podobě změti krvavých chlupů, úlomků zubů a něčeho, co se zalesklo v ranním slunci. Mladý muž se pro to shýbl a vzal do ruky zajímavý předmět. Vypadal jako půlměsíc s lidskou tváří, zavěšený na kožené šňůrce. Mladý muž si předmět dlouho fascinovaně prohlížel a byl překvapený jeho precizním řemeslným zpracováním. Ten kdo tento přívěšek vyrobil, musel být velký umělec. Nakonec strčil předmět do kapsy a znovu ho roztřásla zima. "Don Pedro! Kde je vlastně Don Pedro?" napadlo ho a rozhlédl se okolo. Nikde nikdo, jen pustá poušť a v ní ranní syrový vítr, honící zbytky suchých keříků.
"Done Pedro!", zařval mladý muž z plných plic. "Done Pedroooooo!!!"
"Neřvi!", indián se zničehonic vynořil z nízkého porostu s kloboukem vraženým hluboko do čela. Zdálo se, že trochu kulhá.
"Done Pedro, musím vám něco říct."
"Teď není čas, rychle, musíme zamést stopy."
"Ale vy nevíte, co se tady stalo."
"Ty nevíš, co se tady stalo. Nalámej suché dřevo a připrav hranici. Rychle!", obrátil se indián na mladého muže, jenž zíral s otevřenou pusou.
"Co je?", obořil se indián.
"Vy, vy, vám..." mladý muž oněmněl hrůzou a jen mlčky ukázal na indiánovu tornu, ze které kapala krev a trčelo z ní něco, co připomínalo část šakalího i lidského těla.
"Vysvětlím ti to později. Teď jde o čas.", podíval se indián mladému muži do očí. "Dělej přesně, co ti řeknu."
"Done Pedro!", zařval mladý muž z plných plic. "Done Pedroooooo!!!"
"Neřvi!", indián se zničehonic vynořil z nízkého porostu s kloboukem vraženým hluboko do čela. Zdálo se, že trochu kulhá.
"Done Pedro, musím vám něco říct."
"Teď není čas, rychle, musíme zamést stopy."
"Ale vy nevíte, co se tady stalo."
"Ty nevíš, co se tady stalo. Nalámej suché dřevo a připrav hranici. Rychle!", obrátil se indián na mladého muže, jenž zíral s otevřenou pusou.
"Co je?", obořil se indián.
"Vy, vy, vám..." mladý muž oněmněl hrůzou a jen mlčky ukázal na indiánovu tornu, ze které kapala krev a trčelo z ní něco, co připomínalo část šakalího i lidského těla.
"Vysvětlím ti to později. Teď jde o čas.", podíval se indián mladému muži do očí. "Dělej přesně, co ti řeknu."
---
Měsíc vyšel nad obzor a osvítil pouštní krajinu, ve které bylo najednou vidět jako ve dne. V dálce se rýsovaly bílé hory, jež dávaly tušit mlžný opar kolem svých vrcholků, ze tmy se ozývaly nejrůznější zvířecí zvuky, ale jinak se zdálo, že je vše bezpečné. Mladý muž a indián se zastavili. Po celodenním rychlém pochodu, kdy se pohybovali v mírném předklonu a postupovali bez odpočinku velmi velmi rychlou chůzí se mladý muž sesunul k zemi, kde zůstal ležet v úplném tělesném vyčerpání. Poslední, co si pamatoval, než upadl do komaticky hlubokého spánku byl Don Pedro, legračně poskakující kolem ohně s nějakým nástrojem v ruce.
Probudilo ho ostré horké slunce a neskonalá žízeň. Měl popraskané rty a cítil se vyčerpaně, rozbolavěle a naštvaně.
"Vítej ve světě živých," smál se na něj indián vesele.
Mladý muž se opatrně posadil a chvíli mu trvalo, než se mu svět naskládal alespoň do té míry, že byl schopen souvisle přemýšlet.
"Co se stalo, Done Pedro?" podíval se na usmívajícího se indiána.
"Byl jsi jednou nohou na druhé straně."
"Na jaké druhé straně?" zeptal se nechápavě mladý muž.
"Nakoukl jsi do říše, odkud není návratu.", stále se usmíval se indián.
"A jak se mi to stalo?"
"Uštknul tě chřestýš, když jsi se plazil pouští,", smál se indián, "a jeho Duch si pak pro tebe poslal šakalího muže, aby tě odnesl tam, odkud není návratu."
"Kde to je, done Pedro?", zeptal se mladý muž.
"Je to místo, kde se lidé ztrácejí i s botama.", indián se rozesmál na celé kolo.
"Co vám na tom přijde vtipné?", zeptal se dotčeně mladík.
"Ty boty!", vyprskl indián smíchy a ukázal na mladíkovy nohy.
Mladý muž se podíval a až teď si všiml, že nemá boty, ale chodila má natřena modrou a červenou barvou, v níž byly vyvedeny bílé ornamenty.
"Kde jsou moje boty, done Pedro?", zeptal se nechápavě.
"Na druhé straně," odpověděl se smíchem indián, "zůstaly tam, jednou se s nimi setkáš."
---
Mladý muž pomalu začal ztrácet pojem o čase. Tedy alespoň tak jak ho byl zvyklý vnímat pro něj přestal čas existovat. Zato se během posledních pár dnů naskládalo v jeho životě tolik událostí, jež by v normálním způsobu žití zabraly desítky let.
"Co se mi to děje, done Pedro?", zeptal se.
Indián si ho změřil hlubokým pohledem. "Zaceluješ se."
"Co to znamená?"
"Zacelují se ti díry, se kterými jsi sem přišel."
"Měl jsem jich hodně?", zeptal se mladý muž.
"Jako staré děravé vědro." Indiána ten příměr pobavil, protože se rozesmál. "Začínáš se dotýkat skutečné kvality času.", dodal po chvíli s už vážnější tváří.
"Jak se jí dotýkám?"
"Přes to staré vědro. Dosud jsi vyléval čas z vědra ven a pranic ti nezáleželo na tom, že máš v sobě díry, kudy ti odtéká čas."
"A teď už mi neteče?", zeptal se mladý muž.
Indián se rozesmál. "Až ti jednou začne čas kapat zpět do vědra, tak to poznáš."
"Jak to poznám?", zeptal se mladý muž.
"Tak, že ti konečně přestane kapat na maják." Indián uhasil zbytky nočního ohně a za stálého pochechtávání pokynul mladíkovi, aby se vydali na cestu.