Motto: "Tragédie současného člověka nespočívá v jeho sociálních podmínkách, ale v nedostatku vůle změnit sám sebe. Je velmi snadné vymýšlet kolektivní revoluce, ale skutečně se změnit, zanechat sebelítosti, vymazat ego, opustit naše zvyky a vrtochy... ach, to je jiná věc! Skutečná vzpoura a jediné východisko pro lidské bytosti jako živočišný druh spočívá v revoluci proti své vlastní hlouposti. A jak pochopíte, to je naprosto individuální záležitost." Carlos Castaneda
Na cestě ke svému druhému já, otvírá se propast naší vlastní hloubky. Přejít přes ni je jako přejít právě zamrzlý rybník po tenkém mléčném ledu. Těžký jen padá, padá a padá, protože nedokáže unést sám sebe. Lehký, kdo letí a zůstává na dohled, vidí, kolik místa mu zbývá pro jeho manévry - jeho poslední tanec síly, který si schoval pro tuto příležitost, která mu snad zachrání život. Anebo padne do marnosti jako všichni okolo? Na bílé pláni, otvírají se obzory, které děsí. Síla tak mocná, že jedním fouknutím změní svět. Neseme ji ve svém středu, protože nás vydechla na tento svět. Vítr nám ji připomíná pokaždé, když trhlina mezi světy objeví se na obzoru a on na chvíli utichne - to tehdy mluví nejsilněji. A pokaždé když s hvězdami moudrý promlouvá, sype se prach, zlatý prach na hlavy putujících a přináší poznání. To tady skrývá se nejhlubší tajemství Člověka na Zemi. V jeho středu.