Motto: Try walking in my shoes.
Kultura nás učí být se vším a s každým hotovi během pár sekund. "Ale, to je jenom takovej blbec." "To je socka, normální bezdomovec." "To je svině, to víš politik." "To je komouš." "To je Žid." "To je nácek." "To je terorista." Jeden za druhým, padají z nás tyhle bez-vědomé kulturální odsudky smrti, založené... na čem vlastně? Na tom jediném, k čemu máme běžně přístup - na našich kulturou zformovaných názorech. A ty bývají synonymem pro hlubokou ignoranci [tedy neznalost, nevědomost, neinformovanost a především nedostatečnou vzdělanost]. Pokaždé když proti sobě stojí dvě běžně žijící lidské bytosti, jsou schopny se vnímat jenom ve velice úzkém pruhu vědomí, který si překládají jako 'sympatie' a 'antipatie'. Díky tomu jsou schopny sebe i ostatní bytosti nazývat jmény, jež mají společné to, že končí na -ista. A dokonce jsou tito - isti schopni bojovat za svůj -ismus násilím!
Jenže ve skutečnosti proti sobě vždy stojí čiré neznámo, a to na obou stranách. Nejen dva úplně jiné živé světy, ale dva zcela odlišné Vesmíry. A každý z těch Vesmírů nese pradávný hluboký příběh, který je živý a dalekosáhlý. Příběh, jenž je někde v hloubce propojený s tím naším. Podívejte se na zajímavé video Sama Richardse, jenž vede své americké posluchače na konferenci TEDx v Pensylvanii krok za krokem myšlenkovým procesem a předloží jim neobyčejnou výzvu: mohou porozumět -- ne schválit, ale chápat -- motivaci iráckého vzbouřence? A rozšířením toho, může člověk vskutku porozumět a vcítit se do někoho jiného?