Přiznám se rovnou a bez mučení, že koncept konference
TED mi změnil život k lepšímu a proto za něj z hloubi srdce děkuji tomu, kdo ho vymyslel, tomu kdo ho uvedl v život, i tomu, kdo se zasloužil s příponou
x o jeho rozšíření po celém světě (pokud to není stále jedna a tatáž osoba). Tolik úžasné inspirace, skvělých témat a rozechvívajících přednášejících na jednom místě, jakož i nakumulovaná a zdarma sdílená moudrost našeho současného světa zcela jistě odstartovala nejeden smysluplný projekt po celé naší krásné Zemi. Tedy až po sem hluboce, s úctou a obdivem smekám.
Nějak se to ale přihodí dřív nebo později všem. Vizionáři a inovátoři ustoupí tlaku denní rutiny - rozuměj vydělávání peněz pro akcionáře - a z někdejší 'super hot' záležiosti se pomalu začne vytrácet život. Značka si podepíše svou vlastní smrt. Stalo se to i takovým gigantům, jako je Apple (tomu teď dokonce podruhé), anebo Google (přesně si pamatuji na den, kdy mi přišel zoufalý email, jenž začínal vlezlým textem:
"Ahoj, jmenuji se Simona a zdarma ti poradím, jak si efektivněji nakoupit reklamu."), prostě to vypadá, že nakonec se to stane všem.
I organizátoři TEDU chtějí na konci dne prosperovat, ať už to v jejich podání znamená cokoli. A prosperovat znamená vždy kooperovat s těmi, kdo jsou u moci. Když jsem se nedávno bavil s lidmi, co dělají dlouhá léta muziku, říkali mi, že pokud někoho v dobách normalizace postihl tzv. zákaz - tedy zamezení oficiální koncertní činnosti, paradoxně to k němu přitáhlo obrovskou pozornost a zájem publika. Odchod do undergroundu míval tedy většinou přesně opačný efekt, než jakého chtěla cenzura dosáhnout. Nedávno jsem se také přistihl při úvaze, že dnes je - co se týče psaného a mluveného slova - dovoleno téměř vše. Jako kdyby pan stát, euro stát i bývalé velmoci, byly, i se svou strašidelnou mašinérií, znecitlivěni až na samou hranici existence. Proto mě velmi překvapilo, když jsem se dozvěděl, že TED zcenzuroval dvě vystoupení na své
x akci v anglickém Whitechapelu. Jedním ze zakázaných přednášejících se stal spisovatel a novinář Graham Hancock s přednáškou 'Válka o vědomí' a druhým Rupert Sheldrake, biochemik, fyziolog rostlin a knižní autor, zabývající se velice zajímavým fenoménem tzv. morfické rezonance, s
přednáškou 'Omyl vědy'.
Jistěže mě začalo zajímat, čím tito pánové tak vyděsili establishment, že sáhl až k cenzuře. Obě videa jsem díky neoficiálnímu šíření na internetu našel, prohlédl si je a rozhodl se je přeložit do češtiny, protože jejich obsah považuji za velmi podstatný. Dnes vám tedy předkládám první z nich - Grahama Hancocka s jeho přednáškou 'Válka o vědomí'. Rozumím i tomu, proč byl jedním z postižených (nebo naopak poctěných) zákazem. Jestli se někde začíná drolit establishment, je to vždy v otázkách vědomí. Ne na náměstí, ne s novými politickými stranami, ne zavíráním politiků, ne novým státním zřízením, ne soudy ani prokuraturami - změna začíná vždy na individuální úrovni a vždy ve vědomí. Přestože dnes panují o mnoho jednodušší podmínky, cítím se zase tak trochu, jako když jsem v Městské knihovně v Rýmařově přepisoval petici 'Několik vět' a dával ji podepsat lidem vzadu v Pradědu. Přestože ještě zdaleka nebylo jasné, jak to celé dopadne, překvapilo mě tenkrát, kolik z nich podepsalo. A tak se dnes znovu, věřejně přihlašuji k požadavku Grahama Hancocka na uznání nového práva, a to práva dospělé osoby na suverenitu vědomí se vším, co z toho plyne.
