Motto: 24. července 1790 proletěla Země rojem meteorů. Ve francouzském Barbotanu pršel doslova kamenný déšť. Následovaly tři stovky dopisů od očitých svědků. Nejbližší centrum vzdělanosti, pařížská Akademie věd, však vydala toto prohlášení: "Kameny z nebe padat nemohou a proto nepadají."
Nálepku s textem 'Moc blbej na vědu? Zkus náboženství.', která se objevuje na tričkách, hrnečcích, kšiltovkách a plackách, jsem objevil při přípravě tohoto článku. Potěšila mě. Předpokládám, že autorem bude někdo z 'vědeckých kruhů', kdo sám sebe považuje za nadřazeného 'něčemu tak stupidnímu, jako je náboženství'. Nic proti tomu, v podstatě to celé jen nádherně ilustruje fakt, že věda je novým náboženstvím několika posledních století. V určité fázi vývoje lidstva totiž převzala popis kolektivně sdílené reality. Jednoduše řečeno, historkám v kostelech přestali lidé jednoho krásného dne věřit, a místo nich upoutaly jejich pozornost úplně nové historky - o pokroku, výzkumu a řešení problémů.
Avšak to, čemu se dnes smějeme v podání např. Galilea Galileiho, jenž musel odvolat svůj výrok o rotaci Země a před budovou soudu vykřikl ono vzpurné "A přece se točí!", se dnes děje na mnoha místech a chtělo by se říct o několik úrovní výš, nicméně v nezměněné podobě. Věda je svatá, jako byla svatá i církev. Kdo nevěří v její oficiálně schválená dogmata, bývá pomyslně kamenován bludnými balvany skeptických spolků a upalován na pomyslných hranicích vědeckých časopisů a konferencí. A široká veřejnost? Ta jen prostřednictvím novodobých kostelů v podobě televize a dalších médií tupě chroustá jedno vědecké řešení problému za druhým, aniž by si uvědomila, že žádný problém ve skutečnosti nikdy neexistoval. Pamatuji se, že moje babička během mého dětství minimálně pětkrát změnila způsob podávání tekutin u jídla, kvůli tomu co se zorvna dočetla. Svou větu vždy začínala slovy: "Podle vědců...", a přestože jsem pořádně nevěděl, kdo to ti vědci jsou, pěkně mi už tehdy lezli na nervy, protože jsem nechápal, co je jim do mého pití šťávy k obědu.
Věda zatím stále ještě hýří 'historkami, které frčí'. A má dostatečnou sílu zlikvidovat kohokoli, kdo by se pokusil otevřít dveře nové úrovni vědomí. Jedním z takových úžasných poslů je i seriózní vědec Rupert Sheldrake, anglický biochemik a fyziolog rostlin. Je známý návrhem neortodoxního popisu morfogeneze a výzkumy v oblasti parapsychologie. Jeho knihy a studie vycházejí z jím vytvořené teorie morfické rezonance a týkají se témat jako je vývoj a chování živočichů a rostlin, paměti, telepatie, vnímání a poznávání obecně. Mezi jeho publikace patří A New Science of Life (1981), Seven Experiments That Could Change the World (1995, česky "Sedm experimentů, které by mohly změnit svět", Elfa, 2005 ), Dogs That Know When Their Owners Are Coming Home (1999, česky "Váš pes to ví", Rybka Publishers, 2003), a The Sense of Being Stared At (2003). Rupert Sheldrake se narodil v nottinghamském hrabství ve střední Anglii do rodiny metodistů. Otec jakožto amatérský přírodovědec a mikroskopista syna podporoval v jeho zájmu o živou přírodu. Na anglikánské internátní střední škole si Sheldrake posléze vybral zaměření na přírodní vědy. S podporou stipendia studoval dále biochemii na cambridgské Clare College, kde získal univerzitní cenu za botaniku. Po studiu filozofie a dějin přírodních věd na Harvardově univerzitě (na něž získal grantovou podporu spolku Franka Knoxe, určenou studentům z Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a Velké Británie) se vrátil do Cambridge, kde získal doktorský titul v oboru biochemie. Zdroj: Wikipedie
Rupert Sheldrake je jedním ze dvou přednášejících na konferenci TEDx v anglickém Whitechapelu, jenž byl poctěn zákazem šíření záznamu svého vystoupení. Stejně jako v případě Grahama Hancocka a jeho myšlenek, které stojí za to cenzurovat, mě velmi zajímalo, proč establishment, vyznávající kult svobody projevu, sáhl k tak dramatickému opatření. Odpověď je nasnadě: je to jeho teorie morfické rezonance, kterou se nepříjemně dotýká nejpodstatnějšího hájemství naší svaté vědy. Je to Sheldrake versus Darwin. "Příroda má paměť a to, o čem obvykle uvažujeme jako o přírodních zákonech, mohou být spíše zvyky," říká Dr. Rupert Sheldrake, seriózní rostlinný fyziolog. Když vydal knihu s podtitulem 'Nová věda o životě', vzbudil stejné pozdvižení ve vědeckém světě, jako Charles Darwin před 150 lety. Časopis Nature, Timesy biologů, přišel s úvodníkem, v němž na knihu velmi prudce zaútočil. Na to reagoval zase New Scientist tím, že promluvil do duše konzervativním redaktorům neschopným racionální diskuze. Problém je v tom, že si přenos 'zvyků' dost dobře nikdo neumí představit. Kvantoví fyzici zatím mlčí, ale sám autor teorie si dokáže představit jakési vlnění, které je specifické pro každý druh hmoty. Jsme tedy prošpikováni vzájemně propojenou sítí vln, jež spolu rezonují na základě podobnosti? Po vydání knihy následovaly živé diskuse v médiích, a výzkumnici navrhli pokusy ověřující Sheldrakeovu hypotézu, včetně experimentů, do nichž se prostřednictvím televizního vysíláni zapojily milióny lidí. Výsledky jsou rozhodně minimálně zajímavé. Zdroj: priroda.cz