Motto: Neuzdravujeme se izolovaně, ale jako komunita.
Moje první zkušenost se změněným stavem vědomí se navždy vryla do mé mysli. V roce 1994 jsem cestoval do indické Dharamsaly fotografovat svou knihu Tibetské portréty. Během mého pobytu jsem měl vzácnou příležitost udělat rozhovor se státním věštcem Tibetu z kláštera Näčhung, který je často volán ke konzultacím u jeho svatosti Dalajlámy, týkajících se důležitých otázek státního a náboženského charakteru. Näčhung předpověděl invazi Tibetu a pomáhal radit při obnově tibetského lidu v diaspoře. Věštec z kláštera Näčhung prochází médiem, jehož nazývají Kuten. V době, kdy jsme se s ním setkali byl Kuten 30-letý mnich jménem Thupten Ngodrup. Během našeho rozhovoru nám Thupten vyprávěl o tom, jak se stal Kutenem.
- Phil Borges
Nejkrásnějším zážitkem, kterého se nám může dostat, je tajemno... Komu je tato emoce cizí, kdo se už neumí v údivu zastavit a zůstat stát ve vytržení s posvátnou úctou, jako by byl mrtev.
- Albert Einstein
Moderní psychiatrie nečiní rozdílu mezi mystickými či spirituálními stavy a psychotickými epizodami. Lidé, kteří takové stavy prožívají, jsou často diagnostikováni jako duševně nemocní, bývají hospitalizováni a podrobováni rutinní potlačující farmakologické léčbě. Řada těchto stavů je však ve skutečnosti psychospirituální krizí. Pokud ji někdo správně pochopí a pokud se těm, kdo ji prožívají, dostane podpory zkušených terapeutů, mohou epizody tohoto druhu vyústit v psychosomatické uzdravení, duchovní otevření se, pozitivní proměnu osobnosti a rozvoj jejího vědomí.
Pro budoucnost lidstva je zásadní nutností prolomit popírání a smířit se s problémem naší pomíjivosti a smrtelnosti. Existují prastaré i moderní metody hlubinného sebezkoumání, které nám pomáhají postavit se strachu ze smrti, plně si jej uvědomit a tím jej překonat. Díky „smrti před smrtí" můžeme otevřít transcendentní dimenzi bytí a nastoupit cestu, která může popřípadě vést k odhalení naší pravé identity. Během tohoto procesu můžeme prožít emoční a psychosomatické uzdravení a náš život se stane uspokojivějším a plnohodnotnějším. Hluboká psychospirituální proměna může povýšit naše vědomí na zcela odlišnou úroveň a učinit ze života méně lopotnou a uspokojivější záležitost.
"Věřím ve svého druhu každodenní magii -- nevysvětlitelnou spojitost, kterou někdy zažíváme s místy, lidmi, uměleckými díly a podobně; děsivé okamžiky příhodné synchronicity; šeptané hlasy, skrytá přítomnost, když si myslíme, že jsme sami. "
- Charles de Lint
Transpersonální zážitky se často pojí s podivnými významnými shodami okolností, které nelze vysvětlit pojmy lineární kauzality - přímočarého vztahu příčiny a účinku. Ve vesmíru v pojetí materialistické vědy se všechny události řídí zákony příčiny a účinku. Veškeré náhody, které se vymykají vysvětlení příčinnými pojmy, se pak přisuzují skutečnosti, že dané jevy jsou příliš složité a že nám chybějí vědomosti o všech zúčastněných faktorech. S ohledem na tyto neznámé „skryté proměnné" lze výsledek předpovědět pouze statisticky, ale nikoli do specifických podrobností. Občas je však statistická nepravděpodobnost určitých náhod v běžném lidském životě tak nápadná, že nás nutí pochybovat o adekvátnosti takového výkladu.
Události vyznačující se synchronicitou jsou zvlášť četné v životě lidí, kteří prožili celostní stavy vědomí při meditaci, psychedelických sezeních, experienciální psychoterapii nebo při spontánních psychospirituálních krizích. Mimořádné shody okolností se často vyskytují v souvislosti s transpersonálními a perinatálními zážitky. Jestliže se například při zkoumání svého nitra začneme blížit zážitku smrti ega, mohou se náhle navršit nebezpečné situace a příhody v našem životě. Nehovořím zde jen o událostech, v nichž hrajeme sami aktivní roli, nýbrž i o těch, které zapříčiňují j i n í lidé nebo nezávislé vnější faktory. Když prožijeme ve svém vnitřním procesu smrt ega a následující znovuzrození, mají tyto situace sklon vyjasnit se stejně magicky, jako se vyvinuly. Zřejmě je nám dána alternativa mezi psychickou smrtí a skutečným fyzickým zánikem.
Obdobně při silném zážitku šamanského typu zahrnujícím zvířecího duchovního průvodce se může toto zvíře začít pojednou objevovat v našem životě v různých podobách a s četností převyšující každou rozumnou pravděpodobnost. Při jednom z našich šestidenních kurzů prožila jedna z účastnic, psycholožka, působivou šamanskou epizodu, v níž hrála důležitou roli sova jako zvířecí duchovní průvodce. Téhož dne si z procházky v lese přinesla pozůstatky sovy. Když se po skončení kurzu vracela autem domů, zahlédla na okraji silnice velkého zraněného ptáka. Zastavila a popošla blíže - jednalo se o velkou sovu se zlomeným křídlem. Sova se nechala bez nejmenšího odporu zvednout a odnést do auta. Žena se o ni starala, dokud nebyla opět schopná létat a mohla se vrátit do svého přirozeného prostředí.
Jung pozoroval a popsal četné příklady ohromujících náhod, u nichž byly různé události konsensuální reality propojeny s intrapsychickými zážitky, jako jsou sny nebo vize. Jung razil pro tento druh náhod pojem synchronicita. Ve svém slavném díle Synchronicity: An Acausal Connecting Principle (Synchronicita: nekauzální spojující princip) (Jung 1960) definoval synchronicitu jako „současný výskyt jistého psychologického stavu a jedné či více vnějších události, které se vyskytují jako smysluplné obdoby okamžitého subjektivního stavu". Situace tohoto druhu dokazují, že naše psýché může být v hravé interakci s čímsi, co se zdá být hmotným světem. Skutečnost, že se to může stát, stírá hranice mezi subjektivní a objektivní realitou.
Z mnoha příkladů synchronicity Jungova vlastního života je jeden zvlášť slavný - stal se při terapeutickém sezení s jednou z jeho pacientek. Pacientka tvrdošíjně odolávala terapii a uznání existence transpersonální reality. Až do této události nezaznamenala její léčba žádný, ani pranepatrný pokrok. Měla sen, že dostala zlatého skarabea. Při analýze snu zaslechl Jung, jak cosi narazilo do okenní tabule. Šel se podívat, aby zjistil, oč jde. Na okenní římse byl lesklý zlatohlávek a snažil se dostat dovnitř. V zeměpisné šířce, kde k události došlo, je to velmi vzácný brouk a zároveň nejbližší příbuzný zlatého skarabea. Jung předtím nic podobného nezažil. Otevřel okno, vpustil brouka dovnitř a ukázal ho své pacientce. Tato udivující synchronicita měla hluboký dopad na její terapeutický proces a stala se důležitým bodem obratu při léčení.
- Stanislav Grof: Kosmická hra
. . .
Tweet