V komentářích k postu '
Potraviny s ručením omezeným' jste se zmínili, že by pro vás bylo přínosné popsat trochu více do detailů, jakým způsobem je možné změnit zažité stereotypy a automatismy ohledně nákupu a spotřeby potravin. Pokusím se na tento požadavek zareagovat v tomto postu a přinést osobní zušenost. Mám pocit, že se moje zkušenost nebude dotýkat jen potavin, ale života v dnešní přechodové době vůbec.
1.) VĚDOMÍ je podle mně nejzásadnějším stavebním prvkem k tomu, abychom mohli začít skládat cokoli nového a vlastního. Mít vědomí o tom, co se doopravdy děje je nesmírně výhodné, protože přestáváte být závislí na tom, co vám kdo předhodí (ať už pod vlivem jakéhokoli záměru). Jít ke skutečnosti napřímo a napřímo ji načíst má obrovské výhody v tom, že to šetří čas. Potraviny jsou dnes základním zdrojem energie lidského života na Zemi. Pro mě osobně má tedy velmi velký význam se v této oblasti vzdělat a načíst situaci tak napřímo, jak jen to bude možné.
2.) ZACHOVÁNÍ SE navazuje na poznání (vědomí) o stavu věcí. Napadají mě dvě základní možnosti, jak se v tomto případě zachovat. Tou první je rezignace (jak ostatně bylo v komentářích k postu zmíněno), ale nebudu se jí dál zabývat, protože v tom pro mě není žádná energie, hodná následování. Tou druhou možností je 'nasranost', díky které může dojít k hlubokému rozhodnutí
"tak takhle už teda ne". To je výhodné, protože ona 'nasranost' má v sobě obrovský potenciál energie pro další zužitkování. Je to i můj případ, v posledním roce jsem takovými
"tak takhle už teda ne" prošel ve vícero oblastech. Potraviny jsou jen jedna z nich.
3.) VZTAH ke všemu co nás obklopuje je dalším důležitým komponentem ve skládačce našeho nového bytí. Mám li vědomí o skutečném stavu věcí a něco ve mně se rozhodne ke změně, přichází do hry spojení s něčím, co mě převyšuje. Můžeme to nazvat 'Duch'. Je to něco, co dokáže vést moje kroky a dávat jim smysl. Je to něco, co tak zoufale chybí v dnešní nemocné kultuře. Je to záměrná absence Ducha v současném konání člověka na Zemi, díky kterému konzumujeme toxické potraviny, pijeme mrtvou vodu a permanentně si řežeme větev pod vlastní zadnicí.
4.) NĚCO MÁLO můžeme udělat každý a hned. Za sebe, pro sebe, ze sebe. Je to každého věc a měl by zůstat ve svém konání čestný vůči svému nitru. Zde mohu poskytnout příklad malých změn, které jsem udělal nebo dělám já sám s vědomím, že jsou mým originálním vkladem do mé vlastní skládačky nového bytí na Zemi:
- Na jaře zakládáme vlastní rodinnou minizahrádku, kde budeme pěstovat všechny dostupné zeleniny a bylinky. Taky jsme zasadili ovocný strom a angreštový keř.
- Mezi potravinami vyhledávám bio a biodynamické produkty, protože věřím, že jsou lepší alternativou pro mě, producenty i pro Zemi.
- Dávám přednost lokálním (ideálně regionálním) produktům, protože věřím, že jejich výroba a distribuce není zbytečnou zátěží pro životní prostředí.
- Nekupuji balenou vodu, protože cítím, že je mrtvá.
- Vyhýbám se mega hypermarketům, pakliže je to možné nakupuji na trzích nebo ve vietnamských obchodech, případně v běžných pouličních potravinách a supermarketech.
- Podařilo se mi ze života eliminovat junk-food, tedy všechny řetězce rychlého občerstvení. Měl jsem pocit, že to nebude možné, dnes už si ale (díky smradu z přepáleného tuku, který je vždy bezpečnou známkou jejich blízké existence) nedokážu představit jejich pravidelné navštěvování.
- Omezil jsem maso, teď to dokonce vypadá, že se ho po nějakou dobu nedotknu vůbec. Zničehonic mi přišlo divné jíst těla jiných bytí, jež byly nositeli vědomí. Ale uvidíme, tahle položka je skutečným kulturálním oříškem (a to i přesto, že dnes je nabídka tisícinásobně rozmanitější, než před pár roky).
- A jako jeden z hlavních plusů cítím to, že se mi podařilo totálně eliminovat toxický odpad v podobě televizních zpráv, komerčních rádií a tištěných médií jako je Blesk. Tady cítím velký oddech. Ještě by to chtělo odstranění billboardů v krajině.
To je asi tak všechno, co mě k danému tématu napadá. Snad vám tyto postřehy budou k užitku.
